Deriváty benzenu zapisujeme tak, že za znak benzenového jádra se zapíše vazba a vzorec skupiny nebo značka prvku nahrazujícího vodík:

Jestliže jsou na benzenovém jádru vázány dva či více substituentů, pak se první substituent zapíše jako v předchozím případě, napíše se čárka a číslo uhlíku, na kterém je vázán další substituent, vazba a značka nebo vzorec substituentu. Uhlíky se číslují tak, že uhlík s prvním substituentem má číslo jedna a uhlík s dalším substituentem příslušné číslo vyšší:

Anhydridy aromatických dikarboxylových kyselin tvoří další cyklus vázaný na benzenové jádro. V tomto případě za znak benzenového jádra napíšeme čísla uhlíků, na kterých cyklus vytvořený sloučenými karboxyly začíná a končí, a mezi znaky pro rozvětvení řetězce zapíšeme boční cyklus, který bude začínat a končit vazbou. Tyto vazby naznačují, že zapsaný řetězec začíná na prvním a končí na druhém označeném uhlíku aromatického jádra:

Pro vzorce anhydridů aromatických dikarboxylových kyselin je však lépe pro větší názornost použít grafických symbolů racionálních vzorců cyklických a polycyklických sloučenin – viz následující kapitoly CH211 Polycyklické sloučeniny a CH212 Stereoizomerie .

Polycyklické areny zapisujeme pomocí znaků pro benzenové jádro. U isolovaných polycyklických sloučenin se mezi benzenovými jádry vyznačí vazba. Deriváty se zapisují stejně jako u monocyklických arenů – číslem se označí uhlík, na kterém je vázaný substituent. Číslování uhlíků je dáno názvoslovnými pravidly, a proto se umístěním substituentu nemění. Pokud tedy není první substituent vázán na prvním uhlíku, bude za vzorcem aromatického uhlovodíku bez mezery číslo uhlíku, na kterém je substituent vázán. Číslo se zapisuje důsledně s číselným znakem, pak následuje vazba, substituent a další substituenty s čísly uhlíku a vazbami oddělenými čárkou: