Historie o starých norských králích. Středověké Norsko a Skandinávie v kronice mnicha Theodorika / Vladimír P. Polách
SYSNO 6535892, Přírůstkové číslo 7767

Seznam obrázků v dokumentu:
Hovedøy (Hǫfuðey), ruiny cisterciáckého kláštera v Oslo, založeného v roce 1147. Foto: David Šimeček.
Skálholt, sídlo prvního islandského biskupství (založené roku 1056). Novostavba luteránského kostela na místě katedrály zničené na konci 18. století. Foto: Vladislav Kalous.
Hóly (Hólar), sídlo druhého islandského biskupství (založené na počátku 12. století).
Část kap. XXVII dle edice L (Berlín), dole na stránce je vidět, že někdo (asi Kirchmann, který manuskript našel a přepsal do této podoby?) vynechal Vergiliovy verše a nechal tam jenom autorské znaménko snad za účelem pozdějšího dopsání. (Staatsbibliothek zu Berlin – Preuβischer Kulturbesitz (SBB-PK), sign. Ms.lat.fol. 356, fol. 39r.)
Srovnání Prologu v tištěné verzi (Národní knihovna ČR, De Regibus Vetustis Norvagicis, sign. 22 J 00020.) a rukopisné edice L (Berlín), (Staatsbibliothek zu Berlin – Preuβischer Kulturbesitz (SBB-PK), Ms.lat.fol. 356, fol. 3r.) V tištěné verzi jsou jasně patrné komentáře editora.
Srovnání Prologu v tištěné verzi (Národní knihovna ČR, De Regibus Vetustis Norvagicis, sign. 22 J 00020.) a rukopisné edice L (Berlín), (Staatsbibliothek zu Berlin – Preuβischer Kulturbesitz (SBB-PK), Ms.lat.fol. 356, fol. 3r.) V tištěné verzi jsou jasně patrné komentáře editora.
Srovnání začátku XI. kapitoly, v tištěné verzi (Národní knihovna ČR, De Regibus Vetustis Norvagicis, sign. 22J00020.) a rukopisné edice L (Berlín), (Staatsbibliothek zu Berlin – Preuβischer Kulturbesitz (SBB-PK), Ms.lat.fol. 356, fol. 15r.) V tištěné verzi jsou jasně patrné komentáře editora.
Srovnání začátku XI. kapitoly, v tištěné verzi (Národní knihovna ČR, De Regibus Vetustis Norvagicis, sign. 22J00020.) a rukopisné edice L (Berlín), (Staatsbibliothek zu Berlin – Preuβischer Kulturbesitz (SBB-PK), Ms.lat.fol. 356, fol. 15r.) V tištěné verzi jsou jasně patrné komentáře editora.
Biskupství v Grónsku a na Islandu
Island, nejvýznamnější lokality zmíněné v knize
Norsko, nevýznamnější lokality zmíněné v knize
Severní Evropa, nejvýznamnější lokality a církevní organizace
Kraje a oblasti ve Skandinávii (výběr)
Titulní list v tištěné verzi (Národní knihovna ČR, De Regibus Vetustis Norvagicis, sign. 22 J 00020.).
1. Ukázka ze známého bohatě ilustrovaného rukopisu Flateyjarbók
2. Ukázka ze známého bohatě ilustrovaného rukopisu Flateyjarbók
Incipit – začátek Ságy o sv. Pavlu
Ukázka z antifonáře
Ukázka z manuskriptu
þingvellir na Islandu
2. þingvellir
Skálbolt, sídlo nejstaršího biskupství na Islandu, foto: Vladislav Kalous
þingeyry, moderní kostel na místě jednoho z nejstarších islandských klášterů, spojených s velkou literární aktivitou. Foto: Vladislav Kalous
Moderní kostel na místě středověkého islandského kláštera v Helgafell, spojeného také s mnichy z kláštera ve Flatey, který sem byl v roce 1185 přesunut. Foto: Vladislav Kalous.
Hovedøy (Hǫfuðey), ruiny cisterciáckého kláštera v Oslo, založeného v roce 1147. Foto: David Šimeček.
Selja, sídlo možná nejstaršího norského biskupství, přesunutého později do Bergenu, a jednoho z nejstarších klášterů. Ostrůvek na západním pobřeží Norska, asi 150 km severně od Bergenu. Foto: Profimedia.CZ
Munkholm, ostrůvek v Trondheimfjordu, sídlo benediktinského kláštera Niðarhólmu, se kterým mohl být spojený i Theodorik. V sedmnáctém století byl přestavěn na vojenskou pevnost a vězení, což zachycuje i tato fotka. Foto: Profimedia.CZ
Detail na sochařské výzdoby západního průčelí – uprostřed fotografie je socha sv. Olafa, jehož symbolem je sekera. Foto: Ondřej Hujňák
Trondheim, zástavba na březích řeky Nid (Nidelva), která ústí do Trondheimfjordu. Foto: autor
Západní průčelí Niðaroské katedrály v Trondheimu (Niðarosdomen), místa posledního odpočinku sv. Olafa. Současná podoba průčelí i katedrály, jejíž stavba začala za Olafa Tichého v 11. století, pochází z rekonstrukcí probíhajících ve dvacátém století. Foto: Ondřej Hujňák.
Trondheim, rytina katedrály sv. Olafa z druhé poloviny 19. století zachycuje její stav před přestavbou (zobrazeno ze severovýchodní strany). Rytina z 2. poloviny 19. století, volný list, soukromá sbírka.
Nejstarší dochovaná městská část moderního Bergenu, známá jako „Bryggen“ („Přístaviště“), spojená se středověkým hanzovním obchodem a runovými nálezy zmíněnými v textu. Foto: David Šimeček
Typický norský středověký dřevěný kostel (stavkirke) z Borgundu ve středním Norsku, postavený kolem roku 1180. K těmto dřevěným kostelům se vztahuje tzv. Dedikační homilie, zmiňovaná v textu. Foto: David Šimeček.