Životní prostředí očima přírodovědce – Člověk v biosféře / Bedřich Moldan, Jan Jeník, Jaroslav Zýka SYSNO 537830, přírůstkové číslo 3523 Seznam obrázků v dokumentu: Obrázek 1.. Letové koridory čápa bílého, který z hnízdišť v Evropě létá do Afriky a Asie; na povrchu těla a ve vnitřnostech tažných ptáků se na velkou vzdálenost přenáší genetická informace velkého množství symbiotických a cizopasných organismů. Podle různých pramenů. Obrázek 2. Plavební trasa mladých úhořů říčních (monté), kteří se po vylíhnutí v Sargasovém moři v Atlantském oceáně stěhují do evropských řek; četné druhy ryb, želv, savců a jejich souputní¬ků jsou účastníky dálkového provozu po ustálených trasách napříč světovými oceány. Obrázek 3. Odhadovaný počet dosud vědecky popsaných živých druhů rostlin, živočichů a mikroorganismů na Zemi; nahoře absolutní číslo v miliónech, dole procento z celkového počtu biot Obrázek 4. Rozhraní dvou ekosystémů obvykle vyniká přírodním bohatstvím. Na obrázku jsou neregulované břehy mrtvého ramene řeky Moravy u Napajedel. Snímek D. Moldanová. Obrázek 5. Obecné schéma metabolismu živého jedince se symbionty a parazity. Podle P. Duvigneauda a M. Tanghea. Obrázek 6. Vztahy dvou organismů (symbolizovaných bílým a černým pravoúhelníkem) při oddálené symbióze čili parabióze (P, vlevo) a spojité symbióze (S, vpravo); velikost pravoúhelníků v pří¬padech P—1 a S—1 značí normální vitalitu, větší nebo menší pravoúhelníky značí zisk nebo ztrátu vitality u příslušného partnera. Podle J. Jeníka, 1972. Obrázek 7. Les je složitý ekosystém, v němž společně žijí v ustálených vazbách stovky i tisíce druhů organismů; na obrázku je smíšený les na Šumavě. Snímek S. Kučera. Obrázek 8. Organismy (střední kruh) nikdy nežijí ve vzduchoprázdnu a jsou spojené četnými vazbami (šipky) k prostředí (vnější prstenec). Tato skutečnost je v různých přírodních vědách pojata a zdůrazněna (černě, plné šipky) odlišnými termíny: a — stanoviště, ekotop v geobotanice, les¬nictví a zemědělství; b — organismus, biotum v biologii; c — biotop, habitat v ekologii; d — životní forma, biomorfa v botanice a zoologii; e — ekosystém v holistické ekologii; f — nika v ekologii anglosaských autorů. Orig. J. Jeník. Obrázek 9. Vyvážené životní prostředí v pahorkatině, kde zemědělec využívá jen úrodnější půdy na rovi¬natém terénu. Snímek M. Spurný. Obrázek 10. Přítomnost určitých druhů organismů v libovolném ekosystému (P) je výsledkem složitých procesů, které jsou z větší části výsledkem dlouhodobých evolučních pochodů ex situ a jen čá¬stečně probíhají v současnosti a na místě (in situ). Podle J. Jeníka, 1983. Obrázek 11. Schematický bokorys (nahoře) a půdorys (dole) ostrova Santa Cruz v Galapágách s vyznače¬ním zón různých ekosystémů, které vznikly spolupůsobením klimatických, oceánografických a topografických činitelů. 3 — zóna pobřežních útesů, mangrovú a písečných pláží, 4 — zóna křovitých a stromovitých savan s dominantním kopálem, 5 — zóna křovitých a stromovitých houštin s převládajícími kaktusy a akáciemi, 6 — zóna poloopadavých lesů, složená z kopálů a zantoxylů, 7 — zóna deštného lesa s převládající skalézií, 8 — zóna subalpínských křovin s převládající mykónií, 9 — zóna travnaté a kapradinové tundry. Podle J. Haagera a J. Jeníka, 1983. Obrázek 12. Schematické znázornění předpokládaného vývoje hominidních primátů. Podle V. Mazáka, 1973. Obrázek 13. V odlesněné krajině využívá moderní zemědělství nejen sluneční energii, ale i energii fosilních paliv obsaženou v hnojivech, mechanismech a vyšlechtěných odrůdách plodin. Snímek M. Spurný. Obrázek 14. Schéma ekologického toku energie v prvotním zemědělství (nahoře) a moderním zemědělství (dole). Podle H. T. Oduma Obrázek 15. Meliorace znamená doslova zlepšení; toto pole na Třeboňsku po odvodnění, které se provádí (snímek), rozhodně unese těžší traktory. Bude však opravdu lepší než dříve? Snímek J. Jeník. Obrázek 16. Stane se tento odvodňovací příkop u Hluboké nad Vltavou harmonickou součástí krajiny? Snímek S. Kučera. Obrázek 17. Krajina je systémem přírodních, polopřírodních a člověkem silně ovlivněných ekosystémů; ra-cionální územní plánování může zajistit její maximální úrodnost a stabilitu i ochranu vzác¬ných druhů rostlin a živočichů. Na obrázku je zemědělská krajina v jižním Pošumaví. Snímek S. Kučera. Obrázek 18. Národní parky, biosférické rezervace a chráněné krajinné oblasti v Československu. Obrázek 19. Tam, kde se stavitel a sadovník spojili s přírodou, vzniklo nejenom zdravé, ale i krásné pro¬středí. Snímek I. Míchal. Obrázek 20. Nedodělané, zato už delší dobu obydlené sídliště rozhodně není vzorem dobrého životního prostředí. Snímek I. Míchal. Obrázek 21. Schéma zemědělsko-průmyslové krajiny rozdělené na volnou krajinu (tečkované) a urbanizo¬vané území (šrafovaně). Obrázek 22. Malá Sněžná jáma s letními zbytky sněhu na úpatí karových stěn; na čedičové žíle v popředí jsou glaciální relikty rostlin i živočichů. Snímek J. Jeník. Obrázek 23. Překrývání gestorských funkcí a ochranářských institucí v případě významného naleziště arktických a alpských organismů na čedičové žíle (A, černě) v Malé Sněžné jámě (B) v Krkono¬ších ; účinnost ochrany závisí na aktivitě polského národního parku (C), na funkci anemoorografického systému v západní oblasti čs. národního parku (D) a na ochraně ovzduší v celém středoevropském prostoru (E). Podle J. Jeníka, 1984. Obrázek 24. Prostorové a mezinárodni souvislosti v případě ochrany hnízdiště vzácného ptáka (A, černě) na pokročile zazemňujícím rybníku Velký Tisý (B) v rámci chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Třeboňsko (C), který čerpá vodu v povodí horní Lužnice na území ČSSR a Ra¬kouska (D) a závisí na ochraně životního prostředí ve střední Evropě (E). Podle J. Jeníka, 1984. Obrázek 25. Různé typy ploch na povrchu Země (v procentech celkového povrchu): urbanizované plochy 0,6 %, zemědělské půdy 8,8 %, „přirozené ekosystémy“ 11,3 %, neobydlená území 7,8 %, vodní plochy 71,4%. Obrázek 26. Středověká podoba Třeboně je do velké míry zachována dodnes. Šetření místem je patrné na první pohled. Snímek J. Lukavský Obrázek 27. Stará sídelní krajina ve vápencovém Pošumaví (Českokrumlovsko). Nejkvalitnější rovinaté pozemky jsou obdělány jako orná půda, svažité a méně hodnotné plochy jsou zalesněny a za¬stavěny. Snímek S. Kučera. Obrázek 28. Rozloha obdělávatelné půdy na jednoho obyvatele. Podle Globalu 2000, 1980. Obrázek 29. Tato lípa rostla kdysi jako solitér na pastvině. Dnes její okolí zarůstá přirozeným náletem dře¬vin. Obrázek je z okolí Plešivce na Šumavě. Snímek D. Moldanová. Obrázek 30. Rozloha lesů v Evropě před 1100 lety (A) a před 100 lety (B). Podle H. C. Darbyho, 1956. Obrázek 31. Síť magistrál v povodí Amazonky. Podle A. Gensse, 1974 Obrázek 32. Těžba dřeva v lese, zvláště s použitím těžké mechanizace může negativně ovlivnit životní pro-středí. Snímek V. Lacina. Obrázek 33. Zbytek starého meandru Nežárky se zachoval jako jezírko v louce a přispívá k uchování vody a diverzity krajiny. Snímek J. Lukavský. Obrázek 34. Soustava rybníků Naděje na Třeboňsku je příkladem velkorysých, úspěšně provedených úprav, jejichž výsledkem je krajina přírodně bohatá i poskytující hojný užitek. Snímek J. Lu¬kavský. Obrázek 35. Vodní oběh. Údaje v metrech vyjadřují mocnost vrstvy, která by se vytvořila rozprostřením dané formy vody po celém zemském povrchu. Obrázek 36. Námraza je významným nepříznivým ekologickým činitelem a přispívá k poškozování lesů znečištěním z ovzduší. Jednak mechanicky zatěžuje stromy, jednak obsahuje vysoké koncen¬trace škodlivin. Ovlivněny jsou zejména vrcholové partie. Obrázek je z hřebene mezi Boubínem a Bobíkem ve výšce 1000 m n. m. Snímek D. Moldanová. Obrázek 37. Inverzní atmosférické vrstvy vypadají při pohledu s výšky malebně, avšak ve skutečnosti jsou velmi nepříjemné: zachycují pod sebou škodliviny emitované v přízemní vrstva ovzduší. Pod¬zimní pohled z Libina. Snímek D. Moldanová. Obrázek 38. Geochemický koloběh. Při globálním geochemickém koloběhu cirkulují látky zemskou kůrou, atmosférou a hydrosférou. Hluboké oblasti kůry a svrchní plášť mají spojení s atmosférou a s oceány výrony a výlevy lávy z vulkánů a ze systémů středooceánského hřbetu. Horniny ků¬ry jsou recyklovány až do pláště v poklesových zónách pod oceánskými příkopy. Sedimenty se dostávají do velkých hloubek a jsou zde metamorfovány. Vyvřelé, metamorfované i sedimen¬tární horniny jsou vyzdvihovány při horotvorných procesech. Jsou vystaveny působení atmo¬sféry a vody, jsou erodovány a zvětrávají. Produkty zvětrávání jsou unášeny vodou a tvoří se z nich nové sedimenty. Podle R. Sievera, 1974 Obrázek 39. Dovoz zlata a stříbra do Španělska v letech 1520—1660. Po exponenciálním růstu do r. 1600 dochází k prudkému poklesu „vyčerpáním zdrojů“ (na ose y uvedeny relativní jednotky množ¬ství dovážených kovů). Podle Sguirese, 1974. Obrázek 40. Historická a předpokládaná spotřeba ropy na světě. Jednotky: miliardy barelů ročně (barel = 158,76 litrů). Plné kroužky spojené přímkami: původní informace L. Browna z r. 1981. Prázdné kroužky: spotřeba ropy podle novějších informací. Plné kroužky nespojené: předpo¬věď L. Browna z r. 1981. Obrázek 41. Spotřeba proteinů a energie v potravě v různých částech světa. Čárkovaně předpokládaná prů-měrná spotřeba proteinů a joulů. Podle materiálů FAO. Obrázek 42. Povrchové lomy v severočeském hnědouhelném revíru zabírají velké plochy půdy. Snímek I. Míchal Obrázek 43. Samovolná, přírodní „rekultivace“: důlní výsypka na Mostecku, ponechaná sama sobě, po 30 letech. Snímek K. Prach. Obrázek 44. Vzrůst obsahu CO2 v ovzduší. V rámečku srovnání modelového výpočtu se skutečnými hodno-tami za období 1958-1970. Podle L. Machty, 1971. Obrázek 45. Celková atmosférická depozice síry v Evropě. Vyjádřeno jako celková depozice síry (součet suché depozice = absorpce SO2 a mokré depozice = spad síranových iontů ve srážkách). Jed¬notky: g S m-2 rok-1 (1 g m-2 rok-1 = 10 kg/ha rok). Podle Ottara, 1977. Hodnoty pro rok 1976. Obrázek 46. „Měsíční krajina“, vzniklá živelným sypáním skrývky hnědouhelného velkolomu. V pozadí město Kadaň. Snímek I. Michal. Obrázek 47. Světová spotřeba průmyslových hnojiv. Podle zprávy UNEP, 1982 Obrázek 48. Koncentrace dusičnanových iontů ve vodě Slapské přehrady. Podle Procházkové, Ústav kra¬jinné ekologie ČSAV, 1986. Obrázek 49. Les stožárů spojených liánami drátů v okolí Mostu je pravým opakem přírodního ekosystému. Snímek M. Černoušek. Obrázek 50. Energetické zdroje a využití energie v USA. Quad = 10015 Btu, tj. přibližně 1018 J (1000 PJ). Podle National Geographic, únor 1981. Obrázek 51. Zima v podhorské krajině zdůrazňuje účelnost antropogenního reliéfu a bohatství rozptýlené zeleně. Snímek V. Větvička. Obrázek 52. „Rub“ chatové osady na Třeboňsku (Ševětín). Snímek S. Kučera. Obrázek 53. Vzorně provedená regulace řeky Odry v okolí Ostravy (na obzoru ostravské sídliště Vyškovice). V zemědělsky plně produkční krajině byly zachovány přírodní hodnoty a zlepšeny možno¬sti rekreace, bohatě využívané obyvateli Ostravy. Snímek I. Míchal. Příloha 1 Mapa hlavních potencionálních ekosystémů (biomů) Země, které by vytvořily samovolně bez zásahu člověka; tyto biomy jsou zároveň indikátorem využitelnosti kontinentů pro zemědělsko-průmyslové ekosystémy. Podle různých pramenů.