Náboženský život a barokní zbožnost v českých zemích / Jiří Mikulec
SYSNO 013868, přírůstkové číslo 6173

Seznam obrázků v dokumentu:
Obr. 001 Svatý Jan Nepomucký
Obr. 002 Vyobrazení smrti pátera Burnatia na vrcholu sloupu v podobě božích muk.
Obr. 003 Ukázka úřední písemnosti z počátku rekatolizace: titulní list soupisu nekatolických kazatelů (predikantů) a patronů kostelů (kolátorů), u nichž tito duchovní v roce 1624 přes veškeré zákazy působili. Německý text má latinský nadpis a zachoval se v Archivu pražského arcibiskupství, NA Praha, APA, C 80, recepta 1623–1625.
Obr. 004 Písemné potvrzení o vykonané zpovědi a přijímání pod jednou, tzv. zpovědní cedulka z roku 1627. „Já kněz Ondřej Hostounský, farář měst Mejta a Zbiroha, známo činím tímto listem všady, kdež náleží, že jest Thomáš Kuchař ze vsi Číčova vedle řádu církve svaté katolické se spovídavše, Velebný Svátosti oltářní pod jednou spůsobou v přítomnosti Jeho Milosti pana hejtmana zbirovského a jiných dobrých a pobožných lidí v chrámě Páně svatého Mikoláše v městě Zbirově přijímal. Stalo se 16. neděli po svaté Trojici létha 1627 [19. září 1627].“ NA Praha, APA, Miscellanea, č. 4372 (1626–1628).
Obr. 005 Tři teologické ctnosti 
Obr. 006 Projevy zbožnosti věřících u hrobu sv. Jana Nepomuckého. Výřez z rytiny J. A. Pfeffela z augšpurského vydání legendy o Janu Nepomuckém od B. Balbína, které vyšlo roku 1725
Obr. 007 Nejsvětější Trojice (tzv. Trůn milosti), Bůh otec s papežskou tiárou, Kristus na kříži a Duch svatý v tradiční podobě holubice. Rytina z 18. století.
Obr. 008 Vidění Ferdinanda II. při obležení Vídně českými povstalci (Kristus jej ubezpečuje, že ho neopustí a na nádvoří Hofburgu vzápětí přijíždí posila). Rytina z knihy M. Fuhrmanna, Alt und neues Oesterreich, 1735
Obr. 009 Archanděl Michael v čele nebeského vojska, které svrhává padlé anděly do pekel. Rytina zpočátku 17. století v díle J. Bartholda zvaného Pontanus, Hymnorum sacrorum de Beatissima Virgine Maria et Sanctis Patronis Regni Bohemiae libri tres (1602)
Obr. 010 Anděl strážný s dítětem, socha ze druhé poloviny 18. století v Rohovládové Bělé na Pardubicku
Obr. 011 Panna Maria Bolestná, rytina z 18. století.
Obr. 012 Panna Maria Pomocná, rytina milostného obrazu uchovávaného na poutním místě Skoky (Mariastock) v západních Čechách (kolem pol. 18. století
Obr. 013 Oltář Čtrnácti svatých pomocníků v kostele sv. Kateřiny na Novém Městě pražském, rytina z novoročního tisku tamního náboženského bratrstva kroku 1732.
Obr. 014 Svatý Václav a svatý Vojtěch. Rytiny z knihy Matouše Benedikta Boleluckého, Rosa Bohemica (1668).
Obr. 015 Zemští patroni spojení s Moravou, rytina z knihy J. Beckovského, Druhý sloup nepohnutedlnýho základu katolického živobytí (1707). Uprostřed nahoře je vyobrazen sv. Václav, na levé straně sv. Vít, Vojtěch, Kristýn (jeden z pěti benediktinských bratří – mučedníků následujících sv. Vojtěcha), na straně pravé sv. Ludmila, Kordula, Prokop, dole sv. Cyril a Metoděj při křtu knížete Svatopluka.
Obr. 016 Staroboleslavské paládium, rytina v knize Kašpara Arsenia z Radbuzy Pobožná knížka o blahoslavené Panně Marii a přečisté rodičce Syna Božího, a o divích, kteříž se dějí před jejím obrazem v Staré Boleslavi (1629). Tato kniha, jejíž první vydání vyšlo již v roce 1613, pomohla na počátku 17. století rozšířit kult paládia.
Obr. 017 Sv. Jan Nepomucký na pouti ke Staroboleslavskému paládiu. Rytina J. A. Pfeffela z augšpurského vydání legendy o Janu Nepomuckém od B. Balbína, které vyšlo roku 1725.
Obr. 018 Křest, ilustrace z německého vydání Canisiova Katechizmu z roku 1679.
Obr. 019 Biřmování, ilustrace z německého vydání Canisiova Katechizmu z roku 1679.
Obr. 020 Přijímání Nejsvětější svátosti, ilustrace z německého vydání Canisiova Katechizmu z roku 1679.
Obr. 021 Svátost pokání (zpověď), ilustrace z německého vydání Canisiova Katechizmu z roku 1679.
Obr. 022 Poslední pomazání, ilustrace z německého vydání Canisiova Katechizmu z roku 1679
Obr. 023 Svěcení kněžstva, ilustrace z německého vydání Canisiova Katechizmu z roku 1679.
Obr. 024 Svátost manželství, ilustrace z německého vydání Canisiova Katechizmu z roku 1679.
Obr. 025 Anděl s umhelou. Štuková výzdoba zádusní kaple v ambitech poutního místa na Svaté Hoře u Příbrami, 18. století.
Obr. 026 Panna Maria Karmelská s jezulátkem, držící v ruce malý škapulíř, rytina z tisku škapulířového bratrstva z Pohledu, polovina 18. století
Obr. 027 Schéma růžence (Žaltář Panny Marie). A, B, C rovná se vstupní modlitby, A – Věřím v Boha, B – Otčenáš, C – třikrát Zdrávas; b – Otčenáše oddělující jednotlivé desátky; c – desátky Zdrávasů.
Obr. 028 Apoštolovo shromáždění na hoře Olivetské vytvářejí základní katolické vyznání víry – apoštolské krédo (každý do něj přidává jednu zásadu). Ilustrace z knihy Jana Beckovského, Katolického živobytí nepohnutedlný základ ..., První sloup Víra ... (1707).
Obr. 029 Nástroje zbožného a asketického života (kříž, Bible, žíněný opasek, důtky k flagelaci) v truhlici jako duchovní poklad. Barokní emblém podle evangelia sv. Matouše (6.19–20) „Neukládejte si poklady k zemi ... ukládejte si poklady v nebi“. Rytina z knihy Amanda Friedenfelse, Gloriosus sanctus Romedius (1699).
Obr. 030 Ilustrace asketického života křesťana – prostý příbytek, ke spaní rohož, džbán s vodou symbolizuje půst, důtky a žíněné roucho trápení těla. Ilustrace z německého vydání Canisiova Katechizmu (1679).
Obr. 031 Vytahování Kristovy sochy ke kostelní klenbě, kterým se názorně předvádělo Nanebevstoupení Páně. Rytina ze satirického díla vídeňského osvícenského publicisty Josefa Richtera s názvem Bildergalerie katholischer Mißbräuche (Obrazová galerie katolických nešvarů) z roku 1784. Obrázky této knihy odsuzují a karikují projevy barokní zbožnosti (v tomto případě jde z osvícenského hlediska o směšný rituál, při kterém se navíc nedopatřením vylila svěcená voda z otvoru v kostelní klenbě proudem na věřící a vypadly i papírky s modlitbami nebo se svatými obrázky). Nehledě na tuto kritickou tendenci uvedené obrázky věrně zachycují řadu projevů barokního náboženského života.
Obr. 032 Titulní list matriky bratrstva sv. Jana Nepomuckého, založeného v letech 1730–1731 v městečku Mnichov (Einsiedl) u Teplé v západních Čechách. NA Praha, České gubernium – Komise pro likvidaci náboženských bratrstev, sign. XII/38.
Obr. 033 Členský lístek bratrstva sv. Anny ze Zdic, které vzniklo v roce 1761. Na lístku je vyobrazena sv. Anna se svou dcerou, Pannou Marií, jako mladou dívkou. V předtištěném textu pod rytinou je místo, kam se vyplňovalo jméno nového člena a datum vstupu do bratrstva. Po jeho smrti měla být cedulka s poznamenáním místa a doby smrti odevzdána představenému bratrstva. NA Praha, APA, F40/1.
Obr. 034 Barokní emblém vyjadřující význam zbožného putování, doprovázený citátem z Knihy žalmů (16.5) prosícím Boha, aby držel poutníkovy kroky na Božích stezkách. Rytina z knihy Amanda Friedenfelse, Gloriosus sanctus Romedius (1699).
Obr. 035 Loretánská kaple na Spáleném vrchu u Vlašimi, založena roku 1704. Stála samostatně ve volné krajině a tím se lišila od převážné vétšiny loret, které byly obvykle propojeny s další architekturou (např. ambity).
Obr. 036 Pohled na Bezděz v době, kdy na něm bylo poutní místo. Na obrázku jsou patrné kapličky křížové cesty. Rytina z Procheho knihy Historische Beschreibung des Marianischen Bergs Bezdiez (1743).
Obr. 037 Vera effigies (pravé zobrazení) sochy Panny Marie Monserratské, která byla uctívána na Bezdězu. Rytina z Procheho knihy Historische Beschreibung des Marianischen Bergs Bezdiez (1743).
Obr. 038 Vyobrazení hradu Bezděz ze západní strany v první polovině 18. století, kdy zde existovalo poutní místo. Popisky: 1 – brána; 2 – zvonice; 3 – kostel; 4 – vstupní chodba do kláštera; 5 – obydlí duchovenstva; 6 – refektář; 7 – velká věž; 8 – stará rozbořená budova; 9 – menší věž; 10 – poslední brána; 11 – kapličky. Rytina z Procheho knihy Historische Beschreibung des Marianischen Bergs Bezdiez (1743).
Obr. 039 Mapa č. 1 – Zájem o poutní místo Bezděz v Boleslavsku a v jeho těsném okolí. Vytvořeno na základě údajů z knihy V. Procheho, Historische Beschreibung des Marianischen Bergs Bezdiez. Podkladem je mapa boleslavského kraje z nakladatelství J. K. Homanna a jeho dědiců z roku 1770. Další lokality, z nichž pocházeli donátoři, se nalézaly především v sousedním litoměřickém kraji, na východ od Boleslavska (kromě lokalit zachycených na mapě šlo o Litoměřice, Českou Lípu, Skalici u České Lípy, Jedlovou a Liběšice). Dále jsou v knize zaznamenány dary z Prahy, Vídně, z blíže neurčené lokality ve Slezsku, z Kutné Hory, Pelhřimova, Radnic, Zbečna, Švihova a Chotěšova.
Obr. 040 Výzdoba oltáře v dušičkové kapli bývalého servitského kláštera na Hoře Matky Boží u Králík v Orlických horách. Reliéfy lebek a nástrojů hrobníků (motyky a lopaty) pocházejí z počátku 18. století, dnes jsou umístěny na pseudorenesančním oltáři ze druhé poloviny 19. století.
Obr. 041 Titulní list knihy „ars moriendi“ s názvem Poslední duchovní kšaft, vydané v Praze roku 1714, zřejmě v souvislosti s tehdejší morovou epidemií
Obr. 042 Symbolické vážení ctností a hříchů po smrti. Od váhy, na níž v zobrazeném případě převažují ctnosti nad hříchy, vedou dvě cesty, jedna k Bohu do nebeské slávy, druhá k pekelným a očistcovým trápením. Ilustrace z morálně naučného spisu jezuity A. Sucqueta, Piae considerationes ad deceinandum a malo et faciendum bonum cum iconibus viae vitae aeternae (1672).
Obr. 043 Pekelné trápení. Rytina z českého vydání Manniho knihy Věčný pekelný žalář (1676).
Obr. 044 Pekelné trápení. Rytina z českého vydání Manniho knihy Věčný pekelný žalář (1676).
Obr. 045 Odpustkové privilegium vydané papežem Klementem XI. dne 23. srpna 1720 pro oltář bratrstva sv. Kříže v kostele sv. Floriána v západočeském Ostrově. Latinská pergamenová listina určuje podmínky vysvobozování duší z očistce – pokud kněz světský či řeholní odslouží u tohoto oltáře v oktávu Dušiček či v jednom jakémkoliv dnu v týdnu mši za zemřelého člena nebo členku bratrstva, bude jeho (její) duše vysvobozena z očistce. NA Praha, APA-L, i.č. 429
Obr. 046 Svatá rodina a duše v očistcových plamech. Výzdoba tisku bratrstva s patrociniem Ježíše, Panny Marie a sv. Josefa, které existovalo od konce 17. století v areálu pražské Lorety na Hradčanech (1729).
Obr. 047 Vyobrazení „dobré smrti“ v tisku pražského bratrstva Narození Panny Marie za šťastnou smrt zachycuje umírajícího ve chvíli, kdy s posledním vydechnutím vyslovuje svatá jména Ježíš, Maria, Josef. Jeho duše směřuje do nebes k Nejsvětější Trojici. Podporu dodává této smrti přítomnost Panny Marie, sv. Barbory, sv. Josefa a samozřejmé Anděla strážného. Ďábel pod ložem přišel o svou kořist a vztekle vypouští dým. Dolní stranu obrázku lemuje nápisová páska s devizou tohoto bratrstva – Cogita mori ante mortem (Na to, že zemřeš, mysli ještě před smrtí). Tisk, z něhož pochází tato rytina, byl vydán jako novoroční k roku 1733, ale stejný nebo podobný obrázek se v tiscích tohoto bratrstva užíval po většinu 18. století. Rytina je v dolním nápisu datována rokem 1715.
Obr. 048 Anděl (putti) bojující s hadem kacířství. Z výzdoby mariánského sloupu v Mnichově, dílo neznámého autora ze třicátých let 17. století.
Obr. 049 Pálení knih. Titulní obrázek ze seznamu zakázaných knih ze druhé poloviny 18. století. Novozákonní citát ze Skutků apoštolských (19,19) býval užíván jako jedna z autorit, na něž se církev při pálení kacířských knih odvolávala (v moderním ekumenickém překladu Bible zní tento verš: „Nemálo pak těch, kteří se zabývají magií, přinesli své knihy a přede všemi je spálili“).
Obr. 050 Ukázka zápisu z výslechu tajných nekatolíků na komorním pardubickém panství z roku 1695. Zápis je český, v levém sloupci jsou otázky vyslýchajícího, napravo pak odpovědi vyšetřovaného. NA Praha, SM, R 109/4.
Obr. 051 Pohled na Ochranov (Herrenhut), jedno z útočišť náboženských exulantů z českých zemí v první polovině 18. století v Lužici. Rytina z poloviny 18. století.
Obr. 052 Opis listu z roku 1735, který zanechal při odchodu do exilu Matěj Machovec ze vsi Šestajovic u Jaroměře. Vysvětlil v něm důvody svého útěku. 
Obr. 053 Pouliční pobožnost k sv. Janu Nepomuckému, výřez z rytiny z knihy J. Richtera Bildergalerie katholischer Mißbräuche (1784). Podle osvícenského nazírání jsou takové pouliční pobožnosti zbytečné, jen zavdávají příležitost ke kontaktům mladých lidí opačného pohlaví. Humorná scénka je naznačena v pozadí, kde mistr zahání holí učedníka do dílny
Obr. 054 Titulní list českého překladu stěžejního Muratoriho díla věnovaného náboženskému životu (O pravé křesťanské pobožnosti, 1778)
Obr. 055 Votivní předměty na barokním poutním místě, výřez z rytiny z knihy J. Richtera Bildergalerie katholischer Mißbräuche. Osvícenská kritika tohoto „nešvaru“ spočívá v nerozumném hromadění zbytečností a leckdy i nechutností (modelů částí lidských těl). V popisku obrázku je navíc následující ironie: „Duchovní stojí u otevřené skříně a ukazuje muži a ženě strašlivý nůž, který byl spolknut desetiletým dítětem, ale díky milosti Matky Boží mu byl z boku vyříznut. Žena pohlíží na nůž s užaslou důvěrou, z mužovy tváře lze však usoudit, že spolknutí nože považuje za větší zázrak, než jeho šťastné vyříznutí.“
Obr. 056 Titulní list členské matriky bratrstva Účinné lásky k bližnímu v Břevnové z roku 1786. Překlad latinského nápisu: Kniha bratrstva lásky k bližnímu založeného na příkaz Jeho Výsosti císaře a českého krále Josefa II. a započatého v břevnovské farnosti dne 2. února roku 1786, NA Praha, ŘBB, i.č. 123.
Obr. obr_pril_01 Panna Maria Utěšitelka (v dobové terminologii též Potěšitedlná Panna Maria) na tisku náboženského bratrstva, které propojovalo tento kult s kultem sv. Moniky, matky sv. Augustina. Moniku upomíná černý kožený pásek, který drží andílek v dolní části vyobrazení. Toto opaskové bratrstvo působilo od přelomu dvacátých a třicátých let 18. století v augustiniánském klášteře u kostela sv. Kateřiny na Novém Městě pražském. (Ke kapitole 4.1.)
Obr. obr_pril_02 Výzdoba třicáté kapličky na poutní cestě z Prahy do Staré Boleslavi (z knihy Jana Tannera, Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavě k nejdůstojnější Rodičce Boží Panně Marii, Praha 1691). Ústředním motivem výzdoby každé výklenkové kapličky na této cestě bylo vyobrazení některé epizody ze svatováclavské legendy (zde zavraždění sv. Václava). V horní části pak kapličky nesly vyobrazení nějakého mariánského milostného obrazu nebo sochy z českých zemí (v tomto případě jde o pietu z kostela sv. Jabuba při klášteře minoritu na Starém Městě pražském). Nahoře, zřejmě na klenbě každé kapličky, pak byl uveden její donátor (v tomto případě zleva erb Kinských, zprava je jmenován František Oldřich Kinský, prezident apelačního soudu). Kaplička se dochovala, stojina konci obce Podolanka u silnice na Starou Boleslav, její obrazová výzdoba (stejně jako u ostatních kapliček této cesty) však již zcela zanikla. (Ke kapitole 4.3.)
Obr. obr_pril_03 Hřbitov ve Střílkách na jižní Moravě, který má barokní sochařskou výzdobu ze čtyřicátých let 18. století. Na kamenné váze v popředí je vyobrazeno trápení duší v pekelných plamenech. (Ke kapitole 5.)
Obr. obr_pril_04 Reliéf s motivem smrti na ozdobné kamenné váze z barokního hřbitova ve Střílkách. Smrt v podobě kostlivce, který je částečně zahalený plachetkou, sedí na rakvi. V jedné ruce drží šíp, jímž zbavuje své oběti života, ve druhé přesýpací hodiny, které jsou symbolem neúprosného plynutí času. U rakve leží rýč, nástroj hrobníků, vedle je vyobrazen biblický strom poznání na připomenutí toho, že touha po jeho ovoci zavedla první lidi na cestu smrtelnosti. Na protějším okraji reliéfu sedí na podstavci putu, který vypouští mýdlové bubliny, symbol marnosti. (Ke kapitole 5.1.)
Obr. obr_pril_05 Nejsvětější Trojice na sloupu v Duchcově z poloviny 18. století. Vlevo Syn boží, vpravo Bůh Otec a nad nimi ve zlaté svatozáři Duch svatý. (Ke kapitole 2.1.)
Obr. obr_pril_06 „Arma Christi“ – anděl s nástroji Kristova umučení. Freska z kostela Zvěstování Panny Marie v Šumperku. (Ke kapitole 2.2.)
Obr. obr_pril_07 Kopie obrazu Klanění pastýřů ze Strakonic (podle nových poznatků ze Štěnovic), který sehrál významnou roli v bitvě na Bílé hoře. Hlavní oltář kostela Panny Marie Vítězné na Bílé hoře, první polovina 18. století. (Ke kapitole 2.5.)
Obr. obr_pril_08 Jan Nepomucký na vyřezávaných dřevěných dveřích Svatovítské katedrály. Vznikly sto let před Nepomukovou kanonizací a budoucí světec je zde označen jako S. Johann der Beichtiger – sv. Jan Zpovědník. Pod postavou světce je zobrazeno jeho svržení z pražského mostu. Kašpar Bechteler, 1629. (Ke kapitole 2.5.)
Obr. obr_pril_09 „Kristus poprvé pod křížem padá“ – třetí zastavení barokní křížové cesty ze šedesátých let 18. století v Nových Hradech na Chrudimsku. (Ke kapitole 3.3.)
Obr. obr_pril_10 Dva typy božích muk. Vlevo boží muka z počátku 18. století u Choltic na Chrudimsku, na jejichž sloupu je čtverhranná kaplička, která má po stranách a vzadu tři reliéfní dvojité (patriarší) kříže a v čele prázdný výklenek pro obrázek. Vpravo boží muka z roku 1779 ve vsi Chyjice na Jičínsku, kde je jen čelní reliéf krucifixu a na sloupu reliéf Panny Marie Bolestné. (Ke kapitole 3.3.)
Obr. obr_pril_11 Oltář bratrstva sv. Jana Nepomuckého ve jarním kostele sv. Petra a Pavla v Mnichově (Einsiedl) v západních Čechách. Pochází z první poloviny 18. století. V centru oltáře se nachází pozlacená Nepomukova socha, po stranách sochy sv. Jana Evangelisty a Anděla strážného s dítětem, v nástavci obraz sv. Barbory. (Ke kapitole 4.1.)
Obr. obr_pril_12 Výzdoba Zrcadlové kaple v Klementinu (kaple Zvěstování Panny Marie), kde od dvacátých let 18. století sídlila větší latinská kongregace Zvěstování Panny Marie, nejvýznamnější pražská jezuitská družina. (Ke kapitole 4.1.)
Obr. obr_pril_13 Interiér kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce. Tuto svatyni si nechalo vystavět stejnojmenné bratrstvo od Kiliána Ignáce Dientzenhofera ve třicátých letech 18. století. (Ke kapitole 4.2.)
Obr. obr_pril_14 Hlavní oltář poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Dobré Vodě u Nových Hradů z roku 1718. Obraz Panny Marie Utěšitelky je kopií milostného obrazu ze Štýrského Hradce, původní barokní kopie byla v polovině 19. století z důvodu silného poškození nahrazena kopií novou. (Ke kapitole 43.)
Obr. obr_pril_15 Poklona na poutní cestě k Luži na Chrudimsku. Nad vsí Střemošice na místě, odkud se poutníkům otevíral pohled na poutní kostel Panny Marie Pomocné na Chlumku v Luži, vznikl v první polovině 18. století sloup sv. Trojice. Jedná se o trojboký, asi osm metrů vysoký hranol vyzdobený Božím okem symbolizujícím Trojici a sochami tří andílků. (Ke kapitole 43.)
Obr. obr_pril_16 Votivní obrázky z 18. století, uchované v poutním kostele bavorského benediktinského kláštera Andechs. Zatímco v habsburské monarchii, a tedy i v českých zemích, byly votivní předměty z chrámů odstraněny na základě josefínských reforem, bavorská sekularizace, která proběhla zhruba o dvacet let později, je povětšinou ponechala na původních místech. (Ke kapitole 43.)
Obr. obr_pril_17 Úmrtní scéna vyobrazená na klenbě zádušní kaple na Svaté Hoře má velmi tradiční pojetí „zápasu o duši“, které bylo oblíbené již ve středověku. Umírající skonává za asistence duchovních a s podporou svého Anděla strážného, který obrací jeho pozornost k milostné mariánské sošce uchovávané na tomto poutním místě. Z druhé strany se ho snaží zaujmout ďábel. Rodinní příslušníci stojí v povzdálí, ve vchodu do místnosti se zjevuje smrt v tradiční podobě kostlivce, jenž drží smrtící šíp. (Ke kapitole 5.1.)
Obr. obr_pril_18 Duše v očistcovém ohni vztahují ruce k andělům, kteří jim přinášejí vysvobození. Pozlacený dřevěný reliéf na oltáři sv. Jana Nepomuckého v zámecké kapli sv. Romedia v Cholticích, konec 17. století. (Ke kapitole 5.2.)
Obr. obr_pril_19 Hereze poražená katolickou církví, kterou symbolizuje Panna Maria a andělé. Detail nástropní fresky v kostele Santa Maria della Vittoria v Římě, počátek 18. století. (Ke kapitole 6.1.)
Obr. obr_pril_20 Vazba matriky josefínského bratrstva Účinné lásky k bližnímu z Břevnova (1786). Dřevěné desky matriky jsou potažené červeným sametem a vyzdobeny plechovými štítky a opatřeny sponami. NA Praha, ŘBB, i.č. 123. (Ke kapitole 7.3.)