Václav Chaloupecký: Hledání československých dějin / Milan Ducháček
SYSNO 6375386, přírůstkové číslo 6487

Seznam obrázků v dokumentu:
Obr. 1 Rodná obec Václava Chaloupeckého, jíž dominuje zámek, kdysi obývaný podnikavým maltézským rytířem a podporovatelem železniční dopravy Otheniem Mariou Lichnowským, cca 20. léta
Obr. 2 Rodí se buřič. Václav Chaloupecký v kvartě mladoboleslavského gymnázia, 1898
Obr. 3 Chaloupeckého první literární pseudonym zněl H. Kirsten. Dekadentní stylizace šest-náctiletého gymnazisty poctivě vstřebává stylová klišé, jež o pár let později Josef Mach ve svých vrcholných číslech úspěšně parodoval.
Obr. 4 Kamarád Josef Mach psával Chaloupeckému na faru do Kyjí, kde nehodný student spěl k maturitě pod dohledem strýce Gustava
Obr. 5 Dětenická náves roku 1923. Zleva dům č. p. 11, rodný dům Václava Chaloupeckého (č. p. 10) a na rohu č. p. 9 rodný dům Romana Nejedlého, otce Zdeňka Nejedlého.
Obr. 6 Anna Chaloupecká, roz. Lásková
Obr. 7 Jeho otec František Chaloupecký historikova maminka
Obr. 8 Po cestě z Dětenic na Lično se pod stromy dodnes krčí křížek, který nechali Chalou-peckého rodiče vztyčit jako poděkování za záchranu syna během epidemie záškrtu.
Obr. 9 Pod vedením Jaroslava Golla, Josefa Pekaře, Tomáše G. Masaryka a dalších osobností tehdejší Karlo-Ferdinandovy Univerzity se z někdejšího anarchistického buřiče stával historik, který své setkávaní s Janem IV. z Dražic začal přetavovat v odborný zájem o pozdní středo-věk. Vysokoškolský index Václava Chaloupeckého.
Obr. 10 Ve sporu o smysl českých dějin se dětenický rodák pod vlivem Jana Gebauera mlad-šího přiklonil na stranu Gollovy školy. Gollův a Gebauerův pozdrav na lístku z Vídně.
Obr. 11 Při cestách z Mladé Boleslavi do Prahy Chaloupecký potkával siluetu kdysi výstav-ného hradu Dražice, luxusní gotické rezidence inspirované avignonskou kulturou. Dnes z někdejší nádhery biskupského hradu zbývají jen ruiny...
Obr. 12 Historikův strýc Gustav Láska byl farářem u kostela sv. Bartoloměje v Kyjích, který představuje pozoruhodné propojení románské architektury a gotickou freskovou výzdobou z doby vlády Karla IV. Toto spojení jako by předznamenalo Chaloupeckého ústřední badatel-ská témata.
Obr. 13 Fresková výzdoba kostela sv. Bartoloměje zachycuje galerii pražských biskupů, zde Chaloupeckého oblíbenec, arcibiskup Arnošt z Pardubic. V době Chaloupeckého pobytu však byly unikátní fresky skryty po nánosem pozdější výmalby.
Obr. 14 Gollův žák a čerstvý lobkovický knihovník a archivář, 1908
Obr. 15 Přijímací pokoj roudnického archiváře. Chaloupeckého byt kompletně vybavil nábyt-kem architekt Pavel Janák, těsně předtím, než propadl kubismu. Chaloupeckého nábytek byl též publikován jako příklad moderního interiéru svobodného muže v časopisu Das Interieur. Wiener Monatshefte für Wohnungsausstattung und angewandte Kunst.
Obr. 16 Návštěva členů Historického klubu v Roudnici, „roztomilý pan archivář“ zcela vlevo, vpravo u automobilu Josef Šusta
Obr. 17 Roudnice nad Labem v době, kdy zde Chaloupecký působil jako lobkovický knížecí knihovník a archivář
Obr. 18 Ložnice lobkovického archiváře.
Obr. 19 Zdařilý titulní list knihy o Palackém z dílny SVÚ Mánes
Obr. 20 Po příchodu do Prahy našel mladý buřič publikační prostor v socialistických listech, kde uveřejňoval například překlady Heinricha Heineho.
Obr. 21 Jako člen „spolku literárních nemluvňat“ Syrinx si na stránkách Moderního života s chutí tropil posměch z tehdejších koryfejů české literatury
Obr. 22 Rudé zpěvy umožnily někdejšímu anarchistovi vyznat se z lásky k německým pozd-ním romantikům.
Obr. 23 Básnířka Mária Holuby, „teta Maryka“, sestra matky paní Ludmily, se v mládí pro-vdala za evangelického faráře v Lubinej. Svým osudem vnitřně osamělé intelektuálky ovlivnila životní volby historikovy manželky.
Obr. 24 Dopisnice Janka Cigáňa (Jána Botta) s básní adresovanou Ludmile Groeblové, 1906
Obr. 25 Knížecí úředník se stává otcem a narukuje. Ludmila Chaloupecká s dětmi v Litoměřicích, 1915
Obr. 26 Lajtnant Chaloupecký (vlevo) měl na starosti velení nádraží a polního lazaretu, nejpr-ve v Hradci Králové a během let 1916–1918 v polských Kielcích a v Novoradomsku.
Obr. 27 Kielce a okolí, dopisnice. I během služby si historik shromaždoval momentky. Právě zde, odříznut od literatury a pramenů, zformuloval ideové jádro svého náhledu na historické vazby Čechů a Slováků.
Obr. 28 Vstříc novým výzvám! Sebevědomí inspektora slovenských knihoven a archivů je očividné, 1919
Obr. 29 Průklep Chaloupeckého průvodního dopisu k pamětnímu spisu a návrhu článků Tri-anonské dohody, jež se týkaly archivní a spisové rozluky a Maďarskem
Obr. 30 Chaloupeckého karikatura Karla Habsburského na průklepu jednacího protokolu 5. schůze čsl.-maďarské rozlukové delegace z 2. 11. 1923 (výřez)
Obr. 31 Holíč, rodiště Ludmily Groeblové a také „tvůrce koncepce slovenských dějin“ Danie-la Rapanta. Vlevo toleranční kostel a fara, v pozadí raně barokní zámek, někdejší rezidence habsbursko-lotrinské dynastie.
Obr. 32 Profesorský sbor Univerzity Komenského v roce 1922, po volbě rektora Josefa Hanu-še (druhý zprava). Zakladatelské jádro českých akademiků zde ve svém středu vítá ještě správce Matice slovenské Jozefa Škultétyho (třetí zleva). Ten však brzy mnohé z kolegů označí za „čechoslovakisty“ a styky s nimi přeruší. První zleva slavista Miloš Weingart, druhý Cha-loupeckého předčasně zesnulý kolega Jan Heidler, v pozadí v klobouku etnograf Karel Cho-tek, třetí zprava v pozadí Albert Pražák. Chaloupecký (tehdy ještě docent) zcela vpravo.
Obr. 33 Holíčský „tatko“ Pavel Groebl (asi 1930), Chaloupeckého tchán a zároveň učitel a patron jeho ideového rivala Daniela Rapanta
Obr. 34 Pro nedostatek vhodných prostor se Filozofická fakulta Univerzity Komenského na-konec uchýlila do levého křídla někdejšího dívčího reformovaného reálného gymnázia v Dunajské ulici 33. Současný stav.
Obr. 35 Prostředí v Chaloupeckého historickém semináři bylo očividně přívětivé.
Obr. 36 Čeští profesoři v Bratislavě udržovali časté osobní styky, při nichž si napříč svými obory tříbili názory na česko-slovenské vztahy. Ani automobilistické eskapády nebyly výjim-kou. Zde Chaloupecký a etnograf Karel Chotek (vlevo) na návštěvě u slavisty a filologa Milo-še Weingarta (uprostřed) na Sychrově.
Obr. 37 Poněkud obtížnější bylo zřejmě pro Chaloupeckého předávání čestného doktorátu práv do rukou letitého ideového rivala Milan Hodži. Profesorský sbor tehdy uvítal předsedu vlády na půdě nové fakulty v Gondově ulici, rektor Chaloupecký po premiérově pravici.
Obr. 38 Chaloupeckého bratislavská vila v Güntherově (dnešní Lermontovově) ulici, současný stav
Obr. 39 Dům Chaloupeckých (vlevo) se nacházel v sousedství dalších českých akademiků a těsně sousedil s vilou architekta Dušana Jurkoviče, který celý soubor vil navrhl. Přes ulici navíc již od předválečných let sídlil skalický lékař a poslanec Pavel Blaho, což z celé lokality činilo neformální „čechoslovakistické“ centrum.
Obr. 40 Pohled z okna pracovny do roviny za Dunajem a na ruinu hradu Zikmunda Lucem-burského umožnoval Chaloupeckému promýšlet horizont oddělení dějin Horních Uher od Dolní země. Ze snímku je dobře patrný terasovitý charakter areálu někdejší barokní zahrady.
Obr. 41 Salon vily byl vybaven restaurovaným Janákovým nábytkem z Roudnice. Na pohovce Ludmila Chaloupecká.
Obr. 42 V euforii po zrodu ČSR byli ještě začátkem roku 1921 přijímáni za členy Matice slo-venské i čeští vědci. Tato vstřícnost se měla brzy proměnit. Chaloupeckého jmenování členem historického odboru MS z 31. 1. 1921, podepsané správcem Matice Jozefem Škultétym
Obr. 43 Rodinná idylka na dovolené ve východofríském Nordeney, 1923
Obr. 44 Klíčová pasáž ze Starého Slovenska, jež tak rozlítila Jozefa Škultétyho. Když si však redaktor Literárního atlasu československého Bohumil Vavroušek vyžádal od autora ukázku rukopisu pro svůj archiv, napsal mu Chaloupecký svým oblíbeným americkým perem právě tato slova.
Obr. 45 Autor Starého Slovenska a profesor Univerzity Komenského v čase bujících polemik, 1925
Obr. 46 Karikatury účastníků varšavského sjezdu východoevropských historiků, Chaloupecký (uvedený jako „prof. Chalupek“) druhý zleva, zcela vpravo věhlasný polský historik Oskar Halecki. Otištěno v deníku Kurjer poranny 28. 6. 1927.
Obr. 47 Chaloupecký společně s kolegy Stanislavem Kostlivým (vpravo) a Vladimírem Kle-candou (vlevo) předal roku 1934 prezidentovi republiky čestný diplom Šafaříkovy učené spo-lečnosti
Obr. 48 Čítárna historického semináře bratislavské filozofické fakulty
Obr. 49 Koncem prosince 1938 bylo „autorovi teórie o bastardnej kultúre“ doručeno unifiko-vané vyrozumění o tom, že je s okamžitou platností „poskytnut k dispozici zemí Českej a Mo-ravskoslezskiej“
Obr. 50 Josef Pekař děkuje Chaloupeckému za rešerše k prvnímu dílu Knihy o Kosti a slibuje návštěvu v Roudnici: „Snad se tam k Vám podívám. Prozatím kuchám archiv kostecký.“
Obr. 51 Dětenický sad byl historikovi nejen útočištěm, ale i místem, kde pěstoval svou pomo-logickou vášeň, především šlechtění jabloní
Obr. 52 Obálka Chaloupeckého populárního vydání Zprávy o utrpení Mistra Jana z Husi, jejíž text však vydavatel dle mínění Václava Novotného „vysloveně zkazil“.
Obr. 53 Obálka spisu Selská otázka v husitství, vydaného jako 12. svazek řady Extenze Uni-verzity Komenského, 1926
Obr. 54 Z knihovny, kterou Chaloupecký během dvaceti let vybudoval za asistence Rudolfa Holinky, bohužel po druhé světové válce mnoho nezbylo
Obr. 55 Historik ve své pracovně, přelom 20. a 30. let. Jeden z mála snímků, na němž se Peka-řův žák usmívá
Obr. 56 Chaloupeckého bratislavská pracovna
Obr. 57 Historik v roce 1931 propadl automobilismu a od té doby pravidelně absolvoval vo-zem nejen cesty na fakultu, ale i přejezdy na trase Bratislava – Dětenice, při nichž s oblibou projížděl někdejšími středověkými cestami a v Břeclavi, Holíči i jinde promýšlel své vnímání česko-uherských vztahů.
Obr. 58 Graf, v němž Chaloupecký Pekařovi poprvé načrtl své chápání filiace václavských a ludmilských legend. Nápad vedl k dlouhodobému ochlazení vztahů mezi učitelem a do té do-by věrným žákem.
Obr. 59 Odpočinek vášnivého automobilisty, 30. léta
Obr. 60 Ředitelna historického semináře byla očividně zařízena s ohledem na pohodlí i pra-covní zázemí jejího obyvatele
Obr. 61 Pozvánka na slavnostní instalaci rektora Chaloupeckého a úvodní rektorskou před-nášku
Obr. 62 Gratulace Jozefa Škultétyho k inaugurační rektorské řeči
Obr. 63 Během svého rektorského roku mohl dokonce oficiálně přivítat delegaci předsedy vlády Milana Hodži. Zleva děkani Richard Horna (práva), Bohuslav Polák (medicína), rektor Chaloupecký a děkan Jaroslav Ludvíkovský (filozofie)
Obr. 64 Titulní list výboru Na úsvitu křesťanství. Graficky pěkně vypravená kniha popularizu-jící Chaloupeckého pohled na nejstarší českou legendistiku představuje zároveň jeho příspěvek k posílení kulturního sebevědomí českého protektorátního čtenářstva
Obr. 65 Obálka Chaloupeckého edice Středověké listy ze Slovenska, jejíž obsah podrobil Ru-dolf Urbánek zdrcující kritice. Komerční nakladatelský titul jako by předjímal jiráskovskou akci a nejedlovskou interpretaci husitství z 50. let.
Obr. 66 Chaloupecký se po boku žáků Václava Novotného ujímá dědictví po Josefu Pekařovi. Poněkud překvapivě se zde ještě v dubnu 1939 hovoří o „dějinách československých“.
Obr. 67 Do publikace o ohlasu Pražského povstání, vydané k prvnímu výročí konce války, přispěl prezident Beneš, generál Svoboda, primátoři Vacek i Zenkl, Josef Smrkovský zde ve-dle Alberta Pražáka vyložil svůj pohled na význam povstání. I Antonín Matějček se uchýlil k rekapitulaci kunsthistorických ztrát utrpěných během povstá-ní. Chaloupecký přispěl mimořádně „aktuálním“ textem Praha na úsvitu dějin.
Obr. 68 Dědic Pekařovy stolice českých dějin na pražské FF UK, cca 1947
Obr. 69 Opětovné jmenování profesorem pražské filozofické fakulty UK 30. 7. 1948, poté, co bylo předchozí zneplatněno zněním dekretů prezidenta republiky. Tentokrát již ovšem z rukou Klementa Gottwalda a prostřednictvím ministra Zdeňka Nejedlého.
Obr. 70 Chaloupeckým redigovaný a bibliografy proklínaný třetí a poslední svazek CCH 1947–1949 se zřetelně tužkou dopsanou římskou trojkou u označení svazku. Za daných okolností a vzhledem k okolnostem distribuce svazku se již jednalo takřka o samizdat.
Obr. 71 I Chaloupecký se zapojil, ač nerad, do jiráskovské akce, zároveň mu bylo zabráněno přednášet kurz o dějinách Slovenska (sic!)
Obr. 72 V kruhu kolegů kunsthistoriků u příležitosti oslavy 60. narozenin prof. Antonína Ma-tějčka, 1949. Zleva Zdeněk Wirth, V. Chaloupecký, Jaromír Pečírka, Josef Cibulka, Jaroslav Pešina, Jan Květ, Antonín Matějček, Oldřich J. Blažíček
Obr. 73 Chaloupecký svěřuje kolegovi Jaroslavu Ludvíkovskému, kterak mu na svatého Vác-lava roku 1950 „zabírali dětenický domov“. To podstatné však již tehdy nikdo papíru nesvě-řoval a příležitostí k osobnímu setkání bylo pomálu.
Obr. 74 Definitivní odmítavé vyjádření ONV v Jičíně k opakovaným stížnostem České aka-demie věd a umění na nátlak činěný na Chaloupeckého místními orgány ve věci „bytové otáz-ky“. Toto trauma nesporně přispělo k Chaloupeckého předčasné smrti.
Obr. 75 O poměru k Josefu Pekařovi se v roce 1951 oficiální parte České akademie věd a umění zmínit neodvážilo
Obr. 76 Poděkování Ludmily Chaloupecké za kondolenci k nečekanému úmrtí manžela
Obr. 77 Středověk nakonec dohnal Chaloupeckého i v místech, odkud ho jeho sousedé kdysi vyštvali, v Dětenicích. Někdejší sídlo knížete Lichnowského dnes slouží jako kýčovitá turis-tická atrakce. Magnetem je v pivovaru umístěná „středověká krčma“ a znaveným „poutní-kům“ se nabízí k spočinutí přilehlý „středověký hotel“. Co by tomu asi řekl milovník „gotické-ho Jana z Dražic“, jehož rodný dům na onu anachronickou spoušť hledí z pozadí?