Noc, kdy se zrodilo šampaňské: Historie luxusního životního stylu od Ludvíka XIV. do současnosti / Joan DeJean
SYSNO 6363870, přírůstkové číslo 6442

Seznam obrázků v dokumentu:
Obrázek: Rytina pocházející z ledna roku 1678 představuje nejstarší vyobrazení zákazníků nacházejících se uvnitř obchodu. Vidíme na ní dvě osoby zajímající se o poslední módu, kterak si prohlížejí širokou nabídku luxusního zboží – přepychové látky, boty a rukavice – vystaveného v noblesně zařízeném luxusním obchodě, označovaném dodnes používaným výrazem boutique.
Obrázek 1.1 Nejstarší dochované vyobrazení kadeřnického salonu. Kadeřnice má plné ruce práce s aranžováním náročného účesu, zatímco na zdi za ní, jakož i na stole a na podlaze zachytil autor obrázku mnoho nejrůznějších pomůcek, umožňujících prvním kadeřníkům společenských celebrit provádět hotová kouzla na hlavách jejich klientů.
Obrázek 1.2 Několik variací účesu označovaného od devadesátých let 17. století termínem fontagne. Pouze dáma vpravo ale nechává plynout kadeře do čela stejně, jako to dělala žena, která dala účesu v roce 1680 své jméno. Na všech třech kadeřnických kreacích je použita látka dodávající zná-zorněným, účesům na objemu. Žena vlevo zvolila nižší účes doplněný stužkami a krajkami, za-tímco dáma vpravo dala přednost klasické úpravě vlasů z velké části zakrytých tkaninou. Model uprostřed je příkladem vrstevného účesu připomínajícího svým vzhledem komodu – skříňku se zásuvkami.
Obrázek 2.1 Žena z aristokratických kruhů vystavuje na odiv módní doplňky, bez nichž se žádná skutečná dáma roku 1693 neobešla: šáteček nazývaný stenkerke, volně uvázaný kolem krku, korzet a nejžhavější módní výkřik onoho roku – široký pás ze skládané látky, nazývaný falbala.
Obrázek 2.2 Rytina z ledna 1678 zachycuje ty nejžádanější doplňky určené pro zimní sezónu onoho roku. Právě tuto módní kolekci lze chápat jako mezník označující okamžik zrodu skutečně luxusní módy v odívání. Jednotlivé popisky na rytině podrobně vyznačují základní prvky nové módní linie – od vyšívaného hedvábného mušelínu, použitého jako součást účesu, přes sobolí kožešinu, diamantový náhrdelník, rukávník v barvě kontrastující s černými sametovými šaty, na nichž se blýskají ozdobné diamantové jehlice, až po hermelínem zdobenou spodní sukni.
Obrázek 2.3 Rytina pocházející z dubna roku 1678 zachycuje charakteristické rysy nové jarní kolekce. Jak naznačují texty, stala se všudypřítomným prvkem krajka – na sukni, na rukavicích i na vějíři. Na obrázku vidíme rovněž nejrevolučnější vynález módních tvůrců 17. století – pláštík (ve své době označovaný slovy manteau nebo mantua), jejž lze dnešní terminologií charakterizovat jako delší sáčko či plášť volnějšího střihu nošený přes sukni a korzet.
Obrázek 3.1 Francouzská oděvní panna pocházející z poloviny 18. století je oblečená do neformálních šatů přejímajících rysy oficiálního dvorského stylu – jedná se o ba vlněný oděv a rukavičky. Tento model je příkladem ležérněji laděného odění ženy z aristokratických kruhů.
Obrázek 3.2 Zřejmě nejstarší dochovaná oděvní panna používaná pro propagaci módních novinek z přelomu 18. století. Loutka má klouby a po anatomické stránce odpovídá skutečnému lidské-mu tělu. Měla zajímavě vzorované namalované podvazky a nalíčené tváře. Pozůstatky líčení jsou dosud patrné.
Obrázek 3.3 Kloubová panenka je vystavována v jediných dochovaných šatech. Oděv je mladšího data nežli ona sama a byl zhotoven pravděpodobně půl století poté, co tato loutka vyrazila na svou první cestu ve službách francouzského módního průmyslu.
Obrázek 3.4 Tato rytina pořízená sotva jedno desetiletí poté, co začaly vycházet časopisy věnující se módě, je prvním vyobrazením ženy čtoucí módní tiskovinu. Dáma na obrázku je oblečena podle teh-dejší poslední módy – všimněte si „zásuvkového“ účesu a velice módní „zástěrky“. Trůní na tehdy rovněž módním kusu nábytku, jímž byla pohovka. Poloha nohou vyobrazené ženy dovolu-je alespoň letmo zahlédnout jeden z vysoce módních střevíčků, zatímco samotná dáma je zcela zabrána do čtení o nových módních trendech připravených na léto 1688.
Obrázek 3.5 Rytina zobrazuje komtesu de Mailly v soukromí, zatímco se líčí a upravuje šperky. Tento re-klamní obrázek názorně představuje nejnovější módní styl a současně navozuje i pocit vzrušení pro diváky, když jim nabízí pohled do prostředí, jež má představovat realitu zákulisí života ve Versailles.
Obrázek 3.6 Nejproslulejší francouzský námořní hrdina všech dob, Jean Bart, je zachycen jako oslavovaný vítěz nad nizozemskou flotilou. Rytina dokazuje, že přinejmenším francouzští váleční hrdinové posloužili rovněž coby propagátoři poslední francouzské módy na soudobých rytinách. Bart je na obrázku připraven zaútočit na nepřítele v boji muže proti muži, přičemž je oděn v kompletním úboru, jaký se nosil u dvora. Neschází ani paruka vhodná do společnosti a má dokonce i stejné kalhoty, jaké si ob-lékal král ve Versailles. Pouze tasený meč a zaťatá pěst prozrazuje jeho připravenost k boji.
Obrázek 3.7 Šlechtična předvádí vytříbenou „budoárovou“ módu. Podle měřítek 17. století se jednalo o stejně šokující výjev, jaký dnes nabízejí ty nejodvážnější fotografie: dech beroucí dekolt, zkří-žené nohy dávající vyniknout liniím těla a současně i sexy střevíčkům s originálními špičatými podpatky.
Obrázek 4.1 Oficiální portrét krále Ludvíka XIV. zachycuje monarchu v plné parádě. Hotovou pastvu pro oči představují královy boty. Zdobí je diamantové knoflíky a přehnaně velké přezky. Na tomto obraze jsou vyvedeny v jasně červené barvě, aby ladily s rovněž červenými podpatky.
Obrázek 4.2 Jeden z nejstarších dochovaných francouzských luxusních nazouvacích střevíčků, jenž jako by z oka vypadl tomu, který ztratila na plese pohádková Popelka. Představuje dokonalou studii v zelené a bílé barvě: je vyrobený z bílé kůže se zeleným koženým lemem a zeleným vyšíváním. Vzhled střevíčku doplňuje obloukovitý podpatek pojmenovaný podle krále Ludvíka XIV.
Obrázek 4.3 Střevíce na vyšším podpatku a s poutkem – vrchol pánské módy pozdního 17. století.
Obrázek 4.4 Fragonardův obraz Na houpačce je snad nejvýmluvnější poklonou, jakou složilo francouzské malířství zlatému věku nejvíce sexy obuvi, jakou svět poznal – nazouvacímu střevíčku. Na plát-ně vidíme elegantní dámský růžový střevíc coby dokonalý nástroj sloužící ke svádění. Letí vzdu-chem a přitahuje k sobě okouzlený pohled ženina milence.
Obrázek 5.1 Nákres původního tlakového hrnce, který roku 1682 popsal jeho vynálezce Denis Papin jako „zařízení pro změkčování kostí a vaření všech druhů masa ve velice krátké době“.
Obrázek 5.2 Návrh uspořádání hodovní tabule pro jeden z banketů, pořádaný Ludvíkem XIV. dne 24. září 1699. Za povšimnutí stojí přesné uvedení rozměrů a rovněž věta „toto uspořádání je dokona-lé“, dopsaná královým rukopisem v pravém dolním rohu. Zmíněná poznámka je dokladem, že král Slunce osobně kontroloval přípravu tabule.
Obrázek 5.3 Ludvík XIV. s dvořany u hodovního stolu v roce 1687 na hostině pořádané na královu počest na pařížské radnici. Zajímavé je promyšlené uspořádání nádobí na stole společně s faktem, že sklenice se přinášely zezadu. Na rytině vidíme vedle každého talíře kupodivu i vidličku, třebaže hodovníci používají pro podávání pokrmů zjevně své vlastní prsty. Jedna z dam ale dává vidlič-ce naopak přednost před tehdy novými servírovacími lžícemi, když si vybírá jídlo z talíře před sebou.
Obrázek 6.1 Nejstarší vyobrazení elegantní kavárny se soustřeďuje na luxusní interiér a garderobu hostů. Rytina zachycuje večerní posezení u kávy a zákusku jako nejoblíbenější způsob trávení volného času pařížské smetánky.
Obrázek 6.2 Rytina z konce 17. století představovala dobovou reklamu na nové módní nápoje, mezi něž pat-řila i káva, když ukazovala, kterak si přicházejí na své vybraně oblečení příslušníci Ludvíkova dvora – v nádherných róbách na (dnešními slovy řečeno) kavárenské zahrádce.
Obrázek 8.1 Rytina ze 17. století zobrazuje Ludvíka XIV. v obleku zdobeném diamantovými knoflíky. Měl jich celkem 125 a každý z nich byl vyroben z jednoho velkého kamene. Další diamanty nosil král na přezkách u bot a na podvazkovém pásu. Král se honosil diamanty o celkové váze 1500 karátů – a to se jednalo pouze o oděv určený k běžnému dennímu nošení..
Obrázek 9.1 Almanach pro rok 1687 ukazuje Ludvíka XIV. a jeho dvořany shromážděné v plném lesku v nedávno dokončeném Zrcadlovém sále ve Versailles, aby přijali prvního vyslance siamského krále. Jednalo se tedy právě o onen typ oficiální akce, pro jaký bylo efektní prostředí plné zrca-del vytvořeno. Autor rytiny zachytil i několik gigantických oblouků vyplněných skleněnými ta-bulkami.
Obrázek 9.2 Roku 1690 dodali francouzští výrobci první vysoká zrcadla do domácností. Nejstarší vyobraze-ní člověka, který mohl v zrcadle spatřit více než jen tvář, zachycuje ženu dotýkající se prstem vlastní tváře v němém úžasu, který vyvolal zbrusu nový zážitek.
Obrázek 9.3 Rytina zobrazující poslední módu ukazuje ženám, jak si pomocí kapesního zrcátka – tehdy mo-derní novinky – překontrolovat nalíčení a účes.
Obrázek 10.1 Nejstarší vyobrazení nočního života. Rytina pocházející z konce 17. století jednak ukazuje, jak fungoval původní systém pařížského pouličního osvětlení, a rovněž dokládá, nakolik tato novin-ka změnila noční život Paříže, jakmile se ulice města dočkaly osvětlení.
Obrázek 11.1 První skládací deštník – předobraz dnešních skládacích deštníků, jak jej dokonale vytvořil roku 1709 Jean Marius. Po otevření jej před převrácením při silném větru chránilo na obrázku vidi-telné lemování. Fotografie zachycuje jednodušší model určený pro muže. Deštník má dosud původní potah – temně zelené voskované plátno.
Obrázek 11.2 Nákres, pomocí něhož Marius vysvětloval konstrukci svého deštníku členům Královské akade-mie věd.
Obrázek 11.3 Plakát, který nechal Marius vytisknout v červnu 1715, aby s jeho pomoci propagoval svůj sklá-dací deštník. Kresba měla demonstrovat, že deštník mohou používat muži i ženy. Součástí ná-kresu byla rovněž názorná ukázka, jak malý prostor zabírá složený deštník v pouzdře, zatímco text pod obrázky pěl chválu na nový vynález. V pravém dolním rohu je vytištěno povolení (vy-dané pařížskou policí) vylepovat tyto plakáty na pařížských ulicích.
Obrázek 12.1 Rytina znázorňující výroční trh v pařížském Saint-Germain, kde se zrodilo obchodování se sta-rožitnostmi. Autoři soudobých popisů tohoto trhu svorně obdivovali elegantní uspořádání celé-ho areálu.
Obrázek 12.2 Vybraně odění Pařížané se oddávají zábavě na trhu v Saint-Germain. Dámy na obrázku oblé-kají harlekýna do „arménského“ úboru, jaký nosili číšníci v elegantních kavárnách, aby se poté mohl ucházet o práci ve Stánku v pozadí. (Jedná se o maison du café neboli stylovou francouz-skou kavárnu.) Podobné Stánky s občerstvením umožňovaly milovníkům módy nabrat nové síly a vrhnout se poté znovu do dalších nákupů luxusního zboží nabízeného v sousedních krám-cích.