Obsah aktuální stránky


Úvodem o hmatovém tisku na Masarykově univerzitě

Knihovní a vydavatelské oddělení střediska Teiresiás rediguje, tiskne a váže hmatové studijní materiály jak pro osobní potřebu nevidomých studentů, tak v součinnosti s Vydavatelstvím Masarykovy univerzity jako veřejné hmatové nakladatelství pro potřebu škol a kulturních institucí.

Na jaře 2002 uspořádalo středisko Teiresiás ve spolupráci s Kulturním a informačním centrem města Brna výstavu univerzitních hmatových knižních fondů v brněnské galerii U Dobrého pastýře. Výstava dala návštěvníkům možnost udělat si zběžnou představu o tom, s čím se zrakově postižený student v univerzitní hmatové knihovně setkává, a sama o sobě svědčí o tom, že Masarykova univerzita nechápe hmatové tisky jako pragmatické východisko z nouzové situace, jakou je absence zraku.

Univerzitní hmatové knižní fondy jsou i nejsou sbírkou uměleckou. Masarykova univerzita není uměleckou školou a nemá nevidomého studenta na žádném z uměnovědných oborů. Na druhé straně si středisko Teiresiás klade za cíl uspokojit umělecké požadavky zrakově postižené veřejnosti v nejvyšší prakticky myslitelné míře – jmenujme jako příklad založenou ediční řadu poezie, tyflografický atlas architektonických prvků a detailů nebo katalogy výstav Moravské galerie v Brně, na nichž se středisko Teiresiás podílelo a které získaly vysoká polygrafická a knihařská ocenění.

Naše fondy jsou i nejsou dokumentací zájmových činností. Vysoká škola běžně vytváří zázemí pro zájmovou činnost jen nepřímo. Tato nepřímá podpora má ovšem právě u zrakově postižených studentů velkou důležitost, a tak orientační plány nebo atlas souhvězdí zpracovaný Petrem Závodským a nabízející pohledy na hvězdnou oblohu nesouvisejí přímo se vzdělávacími programy univerzity a nabízejí uspokojení přirozené lidské zvídavosti a potřebě rozhlížet se kolem sebe, která je každému vlastní.

Naše fondy jsou v každém případě knihovnou odborné literatury a odborná literatura si žádá, aby byla studována, nikoli prohlížena. Přesto věříme, že knihy, které český nevidomý čtenář běžně do ruky nedostává, ať už jde o čítanku církevněslovanských památek nebo starořecký originál Platónových děl a Nového zákona, jsou zážitkem i pro ty, kdo je číst nemohou.

Dodejme pro úplnost, že hmatové fondy Masarykovy univerzity se pochopitelně neomezují na její vlastní ediční a tiskařské práce – našim studentům jsou v univerzitní knihovně k dispozici publikace státní hmatové tiskárny v Praze i malé soukromé tiskárny v Klatovech, německé v Marbursku a Drážďanech, italské v Monze, publikace z francouzské produkce Asociace Valentina Haüye i Národního ústavu nevidomé mládeže v Paříži, produkce moskevská i petrohradská.

Česká národní norma bodového písma

Slepecké hmatové písmo nemá jednotnou, celosvětově platnou normu. Začněme tím, že kromě Brailleova systému, který se od konce 19. století šíří po Evropě a po světě prostřednictvím různých slepeckých organizací (ty si jej adaptují pro lokální grafické systémy běžného černotisku, aniž by přitom mezi těmito institucemi byl kontakt a aniž by existovala obecně uznávaná pravidla pro tuto adaptaci), existuji dodnes i systémy jiné, například systém Moonův.

Samotný systém Brailleův systém vznikl původně pro zápis hlavních alfanumerických znaků francouzštiny a jeho základní varianta je označována jako šestibod. Znaky jsou totiž založeny na kombinaci 1-6 hmatových bodů (2 paralelní sloupce o 3 bodech), takže systém disponuje 64 znaky celkem. To pochopitelně nestačí pro zápis běžných textů (v češtině například je běžně užíváno kolem 200 znaků, v odborných textech je tento počet několikanásobně vyšší). Řadě běžných znaků proto v hmatovém systému odpovídá kombinace několika znaků hmatových – hlavnímu rozlišovacímu znaku předchází tzv. prexif (předznak), modifikující jeho význam. Právě v této oblasti (interpunkce, diakritizované znaky a vyjadřování čísel a speciálních symbolů pomocí prefixů) postupují jednotlivé národní systémy zcela samostatně (někdy dokonce chybí jasná norma celonárodní).

V 80. letech 20. století vznikl rozšířený brailleský systém zvaný osmibod. Podstatou znaku je v tomto systému 1-8 hmatových bodů (2 paralelní sloupce o 4 bodech), přičemž dolní dva body v každém sloupci plní podobnou funkci jako prefixy v šestibodu. Výhodou tohoto systému je, že umožňuje až 256 kombinací, takže se koncem 20. století jevil jako řešení umožňující zobrazit texty počítačového displeje tak, že každému běžného znaku na vizuální obrazovce bude odpovídat jediný hmatový znak. Vzhledem k této výhodě byl a je osmibodový systém používán na hmatových displejích osobních počítačů. Nepronikl však nikdy do hmatového tisku na papír a v souvislosti s kódováním Unicode, které umožňuje uplatňovat na vizuálním displeji prakticky jakékoliv konvenční znaky, přestává být výhoda systému o 256 znacích zřejmá. Va většině národních systémů (včetně češtiny) je předmětem centrální normy pouze způsob, jak běžný tisk zaznamenávat pomocí šestibodu, nejpropracovanější pravidla tohoto typu vydala Braille Authority of North America.

V českých podmínkách došlo ke vzniku národní normy v průběhu první republiky, poslední reforma hmatového písma (ne všemi přijímaná) je z 90. let 20. století. Za posledním platným návrhem hmatové normy stojí autorský kolektiv v čele s RNDr. Wandou Gonzúrovou: Příručka pro přepis černotisku podle normy bodového písma; vydala ji Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana v černotisku i v hmatovém vydání (Praha 1996–1997).
Znění české národní normy (šestibodu) podle této příručky je zájemcům k dispozici zde.
Znění některých jiných národních předpisů uvádíme na stránkách užitečných odkazů.

Textové publikace Masarykovy univerzity v bodovém písmu

Začněme nejprve hmatovými publikacemi textovými – pro část veřejnosti je tento typ jediným druhem slepecké literatury, s nímž počítá. Na dalším místě probereme produkci tyflografiky (reliéfní hmatové grafiky).

Středisko Teiresiás vydalo pro nevidomé studenty vysokých i středních škol za tři roky své existence kolem 50 hmatových titulů (některé v rozsahu přes tisíc stran). K nejsložitějším a nejdražším titulům patří jednak příručky matematické a informatické a dále tituly z oblasti obecné a historické lingvistiky a filologie.

Skripta Masarykovy univerzity v Brně

Za jedinečný jev lze pokládat skutečnost, že všechny hmatové texty publikované ve středisku Teiresiás jsou připraveny pro spolupráci vidoucích lektorů a nevidomých studentů: každá strana bodového písma má černý podtisk běžným písmem, ve kterém každému brailleskému znaku odpovídá jednoznačný černý ekvivalent (včetně speciálních brailleských prefixů, jimž nelze přiřadit žádné konvenční písmeno), takže zběžně poučený lektor může výtisk sledovat spolu se studentem a zamýšlet se nad stupněm obtížnosti brailleského zápisu, aniž by přitom musel sám číst bodové písmo. Kapitoly tvoří samostatné sešity o 50-100 stranách formátu A4 (kvůli kompatibilitě s běžným tiskovým formátem a využitelnosti obvyklých kancelářských mobilit), které jsou ovšem pomocí vázacích pásků vloženy do pákového pořadače, takže tvoří svazky o 300-400 stranách. Středisko Teiresiás usiluje o vytvoření standardů slepecké práce. Dodržuje proto normu pro sazbu odborné symboliky v bodovém písmu navrženou v publikaci W. Gonzúrové (Příručka pro přepis černotisku podle normy bodového písma, KTN Praha 1996–1997), u sazby odborných jazykových publikací je základní zásadou střediska Teiresiás respekt vůči příslušným národním normám. V řadě případů ovšem vysokoškolské studium překračuje hranice toho, s čím norma bodového písma ve světovém měřítku počítá. Sazbu starořeckých textů provádí brněnská univerzita podle tzv. aténské polytonické normy (metoda brailleského zápisu užívaná v Řecké republice), sazbu církevněslovanských textů bylo nutno nově koncipovat kombinací normy ruské a řecké (aténské), sazbu metrických schémat antické poezie řešilo středisko s využitím fuserové tyflografiky.

Příklady typograficky náročných titulů:

Edice Teiresiás

Ediční řada Teiresiás byla založena r. 2001 s podporou Fondu rozvoje vysokých škol ministerstva školství. Řešitelská skupina Masarykovy univerzity se rozhodla založit hmatovou ediční řadu, která by mohla být i po uzavření projektu FRVŠ za pomoci běžných edičních subvencí dále rozvíjena dalšími tituly. Jako jedno z nejdůležitějších hledisek se ukázal být formát knihy. Běžná vydání hmatové literatury mají s ohledem na velikost brailleského znaku formát překračující A4, aniž by přitom poskytovala prostor pro zápis verše na jednom řádku; veršové přesahy pak prodlužují sazbu a zvyšují objem svazků, takže nemohou být ukládány v soukromém prostředí a čteny při libovolné vhodné příležitosti. Problémem jsou koneckonců i samotné veršové přesahy, neboť vzniká otázka jejich umísťování (při hmatovém vnímání, tj. lineárním vnímání detailu bez možnosti sledovat celek, není předem jasné, jak velká část verše je v přesahu, a v které části řádku hledat první znak přesahujícího veršového závěru). Řešitelská skupina posléze dospěla ke dvěma rozhodnutím: Pokud jde o přesahy, minimalizovat jejich počet a řešit je nikoli odražením vpravo, nýbrž ve shodě s edičním doporučením North American Braille Authority fixním počátkem na 4. znakové pozici verše. Pokud jde o formát, knihy, usilovat o jeho minimalizaci kniha veršů je soukromý nebo dokonce intimní předmět, který má člověka doprovázet na místa, kam není rozumné brát počítač ani obvyklé folianty hmatových vydání.

Návrh umělecké vazby jednotlivých svazků je dílem brněnského grafického studia Pixl-E. Grafické prvky na obálce jsou koncipovány tak, aby svým tvarem umožnily rozlišit jednotlivé tituly, u vícesvazkových titulů lze hmatem identifikovat tituly dokonce i jednotlivé svazky náležející k témuž titulu.

Svazky poetické ediční řady Teiresiás:

Středoškolské učebnice vydané Masarykovou univerzitou

Na středisko Teiresiás se obracejí rodiče i střední školy s žádostí o tisk učebnic středoškolských (zakázka ministerstva školství z roku 2001 pro potřeby českých středních škol obnášela 10 titulů pro 5 škol). První vydávanou učebnicí byla Sbírka úloh z matematiky, která vznikala ve dvou fázích. První vydání neobsahovalo grafická zadání geometrických úloh, avšak vzhledem k tomu, že práce s plošnou grafikou v matematice a v geometrii se u českých nevidomých omezuje na kritické minimum nebo k ní ani nedochází, klade si nové vydání i s grafickými zadáními za cíl přispět k zaplnění této mezery. Tento úkol se jeví o to důležitější, že připravovaná jednotná státní maturita práci s grafikou od nevidomého očekává. Výtisky všech učebnic vydávaných ve středisku Teiresiás jsou upraveny tak, aby bylo studentovi umožněno pracovat s jednotlivými lekcemi či kapitolami zvlášť a nikoli pouze s celým svazkem.

Seznam vydaných středoškolských titulů naleznete zde.

Zkušební testy pro státní výchovné instituce

Centrum pro rozvoj maturit Ústavu pro informace ve vzdělávání v Praze zadává Středisku Teireisás výrobu slepecké verze projektu Maturita bez handicapu. Podobně je na Masarykově univerzitě zajišťována hmatová i elektronická verze národních srovnávacích zkoušek (Scio) a státních jazykových zkoušek několika jazykových škol.

Mapy a tyflografika

Středisko Teiresiás má v tuto chvíli pro tvorbu tyflografiky k dispozici dva typy zařízení:

Fuser zpracovávající speciální fólie s jednostranným mikrokapslovým povlakem na nízký jednoúrovňový reliéf. Na citlivou vrstvu fólie se nanáší grafika buď ruční kresbou (během výuky) nebo jako laserový výstup grafické počítačové aplikace (Corel Draw apod.). Výhodou této technologie je její operativnost (při relativně vysokých provozních nákladech na materiál), nevýhodou je nevýraznost a malá trvanlivost reliéfní kresby.

Příklady odborné tyflografiky vytvářené pomocí fuseru

Termoform zajišťující speciální plastové fólie na víceúrovňový střední a vysoký reliéf metodou tváření zatepla ve vakuu. Výhodou této technologie je jednak výraznost, názornost a trvanlivost reliéfu (běžně se tato grafika užívá ve školních učebnicích), jednak nízké výrobní náklady na jednu kopii, nevýhodou je zdlouhavá příprava podkladů (ruční zpracování matrice, podle níž se plastové fólie tvarují).

Příklady odborného využití grafiky na vakuovaném plastu:

Třetím typem produkce je ruční výroba trojdimenzionálních map a modelů využívaných k výukovým účelům. Požadavek kompatibility testů nutí středisko k tomu, aby pravidelně zadávalo studentům k řešení stereometrické úlohy. Protože nelze využít zakreslení prostorových útvarů v ploše pomocí konvenční perspektivy, je nutné podstatu těchto úkolů (často testujících určitý typ inteligence) řešit na názorných prostorových modelech.




Naposledy aktualizováno: 18. 10. 2011


Masarykova univerzita

Obsah:


Základní informace

Naše služby

Ostatní informace

Jiné verze této stránky

Administrátor

Lukáš Másilko