Čím je středisko Teiresiás
Obsah aktuální stránky:
Středisko Teiresiás, plným názvem Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky, zřídila Masarykova univerzita v Brně v roce 2000. Jeho úkolem je zajišťovat, aby studijní obory akreditované na univerzitě byly v největší možné míře přístupné také studentům nevidomým a slabozrakým, neslyšícím a nedoslýchavým, s pohybovým handicapem, případně jinak postiženým. Ve struktuře univerzity je středisko zařazeno jako samostatné univerzitní pracoviště spolupracující se Studijním odborem a Akademickým psychodiagnostickým centrem Rektorátu MU, dále Poradenským centrem, Centrem jazykového vzdělávání a dalšími společnými pracovišti MU.
Středisko je dále garantem programu celoživotního vzdělávání nevidomých, jehož cílem je umožnit zrakově postižené veřejnosti, aby si bez ohledu na věk a sociální postavení doplnila vzdělání v dílčích předmětech akreditovaných studijních oborů způsobem odpovídajícím zrakovému postižení. [Informační leták ve formátu PDF je k dispozici zde.]
Vstupní statistická rozvaha
Statistiky počtu zdravotně postižených v ČR neexistují a každá oficiální zpráva na toto téma, nevyjímaje zprávy Vládního výboru pro zdravotně postižené občany, začíná úvahami o statistické nepostižitelnosti daného jevu a možnostech odhadnout české počty na základě statistik z jiných zemí. Český Národní plán pomoci zdravotně postiženým občanům prostě přebírá odhady, které pro vládu vypracoval r. 1992 Ing. J. Hrubý (Zpráva o situaci zdravotně postižených):
"Obecně se uvádí, že zdravotně postižených je asi 10 % populace. V ČR je tedy zhruba 1 000 000 občanů s určitým
zdravotním postižením. Pokusme se ještě odhadnout počet jednotlivých typů zdravotně postižených. Použijeme-li
švédských údajů (Hamphshire, B. – Brunér, C. J. – Verktyg, M.: Data Bases and Disability, The Swedish Institute for
Handicapped, 1987), které přepočítáme na populaci ČR a zvýšíme o 20 % jako korekční faktor respektující rozdíly
v životním prostředí a způsobu života mezi Švédskem a ČR, dojdeme k následujícím číslům:
Převeďme vládní odhady celkového počtu na procentuální čísla:
- 0,6 % zrakově postižených (0,03 – 0,045 % zcela nevidomých)
- 3 % sluchově postižených (0,15 % zcela hluchých)
- 3 % s vadami pohybového ústrojí (1,5 % s těžkými vadami).
Je ovšem zřejmé, že zmíněné odhady neprocházejí všemi věkovými kategoriemi populace rovnoměrně, nýbrž procentuálně výrazně rostou s věkem. Zprávy vypracované pro potřeby rektora MU střediskem Teiresiás se proto zaměřují na věkovou kategorii školní mládeže a vycházejí ze statistik USA: (zpráva U.S. Department of Education, Office of Special Education and Rehabilitative Services, za rok 2002, zpráva Jacka McNeila z U.S. Census Bureau z r. 1997). Mezi oběma statistikami jsou přitom nápadné rozpory. Zatímco národní populační statistika uvádí ve věkové kategorii 15-24 let:
- 0,5 % zrakově postižených (0,1 % těžce),
- 0,6 % sluchově postižených (0,06 % těžce);
ministerstvo školství ve svých zprávách registruje pro věk 6-21 let:
- 0,15 % těžce zrakově postižených,
- 0,4 % těžce sluchově postižených.
Zjednodušme tyto rozpory rámcovým tvrzením, že odhady se pohybují u zrakově postižených v rozmezí 0,15-0,5 % a u sluchově postižených 0,06-0,6 % z celkového počtu osob ve školním věku. Převedeno zpět na absolutní čísla znamená v české populaci tento počet při 790 tis. osob ve věkové kategorii 20-24 let (podle údajů Českého statistického úřadu):
- 1 200 – 4 000 zrakově postižených
- 500 – 5 000 sluchově postižených
Protože Masarykova univerzita vzdělává (podle údajů z r. 2003) přibližně 27 tis. osob, tj. zhruba 3,5 % z celkového počtu českých občanů ve vysokoškolském věku, lze teoreticky očekávat v jejích řadách:
- 40-140 zrakově postižených,
- 16-160 sluchově postižených.
I když tento počet zúžíme na úplné minimum (40 nevidomých, 16 neslyšících), jde o jev, který nemohou za běžného provozu školy řešit jednotlivé odborné ústavy a katedry. Na základě této rozvahy bylo zřízeno univerzitní středisko ještě v době, kdy počet handicapovaných na Masarykově univerzitě těchto počtů zdaleka nedosahoval.
Koncepce
Lze si snadno představit, že škola vyčerpá prostředky na zajišťování studia těch, kdo zvláštní péči nevyžadují, a protože její finance ani k tomuto účelu zjevně nepostačují, nebude svou pozornost a síly tříštit na zajišťování potřeb minoritních zájmových skupin. Že se v případě nevidomých nebo neslyšících jedná o početně zanedbatelnou minoritu, je zřejmé. Není proto divu, že během jednání akademického senátu MU o zřízení střediska v lednu 2000 se objevily otázky, zda je běžné a vhodné, aby na vysoké škole podobné středisko existovalo. Faktem ovšem je, že v okamžiku vzniku střediska Teiresiás existovalo už na Univerzitě Karlově v Praze jednak Centrum podpory studia zrakově postižených Carolina, jednak Institut základní rehabilitace zrakově postižených, na Českém vysokém učení technickém v Praze Centrum Tereza pro podporu vysokoškolského studia zrakově postižených a na Univerzitě Palackého v Olomouci Centrum pomoci handicapovaným. Situace na MU je ovšem v několika ohledech jedinečná a univerzita nemusí litovat, že se ke zřízení střediska uchýlila až s jistým zpožděním.Pro služby studentům se specifickými zrakovými potřebami na českých vysokých školách je nápadná dvojkolejnost asistence. Větší a výraznější větev praktické pomoci handicapovaným představuje skupina pracovišť, která lze zjednodušeně označit jako informatická. Vznikla v rámci evropských rozvojových programů (např. Tempus) na místech s informatickým zázemím (Carolina na Matematicko-fyzikální fakultě UK, Tereza na Katedře matematiky Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT), bez ohledu na to, zda na příslušných fakultách jsou nevidomí studenti. Zato však tato centra alespoň zčásti zaměstnávají zrakově postižené lektory a informatiky. Důvod je prostý: právě pro tuto skupinu osob totiž výpočetní technika představuje klíčový pracovní nástroj. Základem obou zmiňovaných pracovišť je počítačová studovna pro zrakově postižené s nákladným technickým vybavením, která představuje – to platí především o centru Tereza, jež bylo a je brněnským pracovníkům rádcem a vzorem – přirozené pracovní i kulturní centrum pro nevidomé zájemce celého regionu vlastně bez ohledu na to, zda vůbec studují na příslušné vysoké škole. Pro ně se pak konají především kurzy práce se specifickým hardwarem a softwarem. Hlubší zázemí těchto pracovišť, jak už je v informatickém prostředí obvyklé, tvoří přímo firmy vyvíjející nebo distribuující potřebné technologie: Galop, RosaSoft, BrailleTech, Spektra, Elvos, Adaptech, Brailcom apod.
Zcela jinak je koncipována asistence pro nevidomé na pracovištích pedagogicko-poradenských, která vznikla z iniciativy kateder speciální pedagogiky (Centrum pomoci handicapovaným na UP v Olomouci, nově také Univerzitní středisko pro studenty se specifickými vzdělávacími potřebami na Univerzitě v Hradci Králové). Na Univerzitě Karlově vznikla poradna tohoto typu sekundárně, jako zastřešení dílčích odborných pracovišť na jednotlivých fakultách (Kancelář pro studenty se speciálními potřebami Informačně-poradenského centra). Technické vybavení a praktické informatické řešení nestojí vzhledem k poradenskému charakteru v centru pozornosti, hlubší zázemí těchto středisek představují kromě speciálně pedagogických kateder také mimouniverzitní poradenská střediska, pro něž tyto katedry vychovávají pracovníky: střediska rané péče pro rodiny postižených dětí, speciální pedagogická centra, obecně prospěšných sdružení jako Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (s dceřinými organizacemi jako TyfloCentrum, Tyfloservis) apod. Výhodou je snaha o integraci a péče o osoby s různým postižením.
Středisko Teiresiás je v popsaném kontextu výjimečné tím, že oba proudy (informatický i pedagogický) od samotného začátku slučuje a snaží se předcházet negativním důsledkům integrační i speciálněvzdělávací metodiky. Klade proto důraz na přímou specializovanou výuku odborných vysokoškolských předmětů (hmatová filologie, hmatová matematika) – nikoli jen metod orientace a sebeobsluhy nebo práce se speciální technikou. Stejně tak i v případě sluchového handicapu usiluje středisko Teiresiás o vyvážený kompromis různých existujících koncepcí, především metody orální a znakové. Na jedné straně pokládáme za nezbytné, aby student znal státní i druhý cizí jazyk slovem i písmem a byl schopen o svých odborných otázkách kdykoliv diskutovat bez pomoci tlumočníka. Na druhé straně však počítáme s tím, že škola nabídne tlumočníka ve všech případech, kdy je to užitečné, a bude systematicky dbát o rozvoj českého znakového jazyka v těch oborech, na nichž neslyšící studují. Jedna i druhá strana problému však žádá svůj čas.
Pokud jde o integraci studentů, rozlišuje Masarykova univerzita mezi integrací sociální a profesní, přičemž jako veřejná vysoká škola dbá primárně o to druhé. Cílem tedy není dosáhnout toho, aby student v témže čase a místě jako ostatní uzavíral jednotlivé fáze studia, nýbrž toho, aby v rozumné době dosáhl schopnosti provádět tytéž činnosti jako ostatní (je-li to možné), nebo těmto činnostem rozuměl stejně jako ostatní.
Historie
Projekt střediska se v Brně rodil původně se zřetelem ke studentům nevidomým a slabozrakým, a to v letech 1995-1997 nezávisle na třech různých fakultách. Na Fakultě informatiky vznikla z iniciativy rektora pracovní skupina usilující o využití informačních technologií pro zrakově postižené (prof. Zlatuška, doc. Ochranová, doc. Kopeček). Ve volném kontaktu s touto skupinou byli kromě pracovníků Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (dr. Bubeníčková) pracovníci Katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě (prof. Vítková, dr. Nováková). Konečně na Filozofické fakultě se vytvořila skupina pracovníků, kteří už dříve z prostředků FRVŠ, institucionálních prostředků fakulty a částečně sponzorských darů vybavili informačními technologiemi studovnu klasické filologie a v ní začali nabízet pomoc zrakově postižené studentce klasické filologie. Zkušenosti s digitálním zpracováním textů ve speciálních abecedách (řečtina, lineární písmo B, speciální epigrafické znaky, hebrejština apod.) se ukázaly jako inspirativní východisko pro zpracování textů v reliéfním písmu. Na výzvu z Filozofické fakulty reagoval rektor univerzity návrhem zřídit asistenční středisko na půdě Fakulty informatiky (kde v tutéž dobu zahajoval studium nevidomý student informatiky a bylo potřeba pro něj zajistit studijní materiály z lineární algebry, matematické analýzy, formálních jazyků a dalších předmětů v bohaté míře pracujících s odbornou symbolikou) a na jaře r. 1999 poskytl děkan Fakulty informatiky doc. Matyska celému projektu základní zázemí. Fakulta informatiky byla také předkladatelem grantového projektu FRVŠ, v jehož rámci bylo středisko technicky vybaveno (projekt 912/00). Ve chvíli, kdy se stalo zřejmým, že rozsah působnosti střediska je celouniverzitní, bylo pracoviště převedeno do přímé podřízenosti rektora (úředně od května 2000 na základě rozhodnutí AS MU z ledna 2000 pod označením Středisko pro pomoc nevidomým a slabozrakým studentům).
Pokud jde o integraci sluchově postižených, vnímá tento úkol Masarykova univerzita jako mnohem náročnější než v případě handicapu zrakového a k jeho systémovému řešení přistoupila až pilotním rozvojovým projektem v roce 2002. Počet sluchově postižených prostě integrovaných (tedy bez systémových zásahů) do studia na MU byl v tu chvíli asi desetkrát nižší než počet postižených zrakově. Ideou pilotního projektu bylo pozměnit dosavadní představy neslyšících o vysokoškolském studiu jako studiu speciálně pro ně koncipovaných oborů (dramatická výchova, pedagogika, čeština jako cizí jazyk) a připomenout jim skutečnost, že nabídka studijních oborů je široká a snahou univerzity je dát jim možnost jí využít. Rok 2003 se tak stal (po intenzívní přípravě k přijímacím zkouškám) přelomovým v tom smyslu, že počet sluchově postižených se ztrojnásobil a je zhruba pětinou počtu zrakově postižených. Středisko Teiresiás tímto rokem získává svůj současný název Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky.
Tato složitá cesta postupného slučování různých proudů určuje dodnes charakter střediska: je ze všech univerzitních středisek jediné, které má charakter centrální univerzitní instituce:
- je výukovým centrem s rozsáhlou vlastní výukou (lektorské kurzy doplňující nebo nahrazující řádnou
výuku, kurzy celoživotního vzdělávání),
- má vlastní celouniverzitní studijní oddělení s právem registrace, zápisu a
průběžné kontroly studia postižených studentů v Informačním systému MU,
- je i poradenským a metodickým centrem pro středoškolské studenty
- je výzkumným pracovištěm s vývojem vlastních technologických řešení,
- a jako jediné v republice má charakter brailleského vydavatelství, celostátní vysokoškolské knihovny, tlumočnického centra a asistentského dispečinku.
English